8 C 228/2020 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru dne 14. 1. 2019. Na základě této smlouvy, která byla uzavřena prostřednictvím webové stránky, byla žalovanému poskytnuta částka 4.000 Kč na účet žalovaného, která měla být splacena nejpozději 15. 4. 2019. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaný svůj dluh neuhradil, ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně dále doplnila, že pokud by soud neuznal nárok z titulu úvěrové smlouvy, požaduje, aby byl tento nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 5. Z listiny označené jako smlouva [číslo] soud ověřil, že [právnická osoba], se zavázala žalovanému poskytnout částku 4 000 Kč, ve smlouvě pak tato společnost požadovala uhradit poplatek ve výši 1 867 Kč, přičemž tato částka spolu s částkou 4 000 Kč měla být uhrazena nejpozději do 15. 4. 2019. Ze smlouvy vyplývá, že bylo vyhotoveno znění smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným datovaným dnem 14. 1. 2014, smlouva není opatřena řádným podpisem žalovaného, stejně tak nejsou podpisem opatřeny obchodní podmínky. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019 vyplývá, že předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni. 7. Výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky a oznámila mu, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 8. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, vyhotovil smlouvu mezi ním a žalovaným, kdy jsou sjednány podmínky poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč žalovanému, smlouva není opatřena řádným podpisem žalované. Předchůdce žalobkyně zaslal částku 4 000 Kč dne 14. 1. 2014 na účet žalovaného. Žalobkyně uzavřela dne 12. 6. 2019 s právním předchůdcem smlouvu o postoupení pohledávek. 9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Soud po zhodnocení provedených dospěl k následujícímu závěru: Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru včetně ujednání o poplatku za čerpání úvěru mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky.„ Smlouva o úvěru“ ze dne 14. 1. 2014 není opatřena popisem žalovaného. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když nebylo prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky dle zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů. 13. V této souvislosti soud dodává, že žalobce neprokázal řádné uzavření úvěrové smlouvy, proto žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy (poplatky za poskytnutí úvěru, poplatek z prodlení) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu). 14. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 4 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor předchůdce žalobkyně ve výši 4 000 Kč bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 4 000 Kč žalovanému poskytl bez právního důvodu a ten na svůj dluh ničeho neuhradil. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 4 000 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o. z., ve zbývající části soud žalobu zamítl. 15. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byla žalobkyně převážně úspěšná, proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 600 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.