8 C 273/2021 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka [částka] se zákonným úrokem, kapitalizovaný úrok ve výši [částka], s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s předchůdcem žalobcem (společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina a Poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobce poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši úvěru. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce formulář, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a čísla účtu. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru vůči předchůdci žalobce. Žalovaný ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což oznámil žalovanému. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání. Zástupce žalobce se nedostavil po omluvě, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, podle § 101, odst. 3 o.s.ř. 3. Žalovaný se k jednání rovněž nedostavil, k věci se nevyjádřil. 4. Soud ve věci provedl listinné důkazy přiložené k žalobě, a to výpisem z banky, podacím lístkem, smlouvou o úvěru bez podpisu žalovaného, výzvou k úhradě advokáta, smlouvou o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek. 5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy měl předchůdce žalobce žalovanému poskytnout částku [částka] s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], ve smlouvě jsou uvedeny i sankce za porušení smlouvy. Smlouva nebyla žalovaným podepsána. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci a toto bylo oznámeno žalovanému, což soud zjistil z předložené smlouvy o postoupení pohledávek a s oznámení. 6. Soudem bylo zjištěno, že předmětná smlouva je prakticky záznamem elektronické komunikace mezi poskytovatelem a žalovaným bez toho, že by tyto smlouvy obsahovaly podpis žalovaného. Dále bylo zjištěno, že částku [částka] žalobce žalované zaslal na číslo účtu označené ve smlouvě. 7. Soud nejprve především posuzoval, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, jak tvrdil žalobce. Soud tedy posuzoval, zda byla smlouva podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále je OZ) uzavřena distančně. 8. Podle § 562 občanského zákoníku účinného v době poskytnutí peněžních prostředků je písemná forma zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem, nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. 9. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce půjčky poskytuje přes své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný mohl nejprve přečíst nabídku na uzavření smlouvy, nastavila dle vlastní volby dostupné parametry, tedy splatnost a výši úvěru. Poté vyplnil na webové stránce žalobce formulář, tedy žádost o poskytnutí úvěru, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru vůči žalobci. Předchůdce žalobce pak na účet uvedený žalovaným zaslal částku [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 10. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky. Je sice možné, že žalovaný sdělil své uživatelské jméno a bližší identifikační údaje, např. emailové kontakty, číslo svého účtu, ale nebylo jednoznačně prokázáno, že by případně nemohlo dojít i k záměně osoby jednajícího. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu se všemi důsledky, stanovenými pro elektronický podpis. Žalobce nedoložil, že by žalovaný tímto kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného projevující uzavření smlouvy o úvěru tvrzené žalobcem. 11. V daném případě nelze posoudit platné uzavření smlouvy a to ani v části, týkající se dalších smluvních ujednání o poplatcích. Žalobce neprokázal, že by byla úvěrová smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem, tedy nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, z těchto důvodů soud danou věc posuzoval jako bezdůvodné obohacení, neboť žalobce prokázal, že zaslal žalovanému na jeho účet částku [částka]. 12. Soud dále upozorňuje na zvýšenou ochranu spotřebitele, a to jednak dle úpravy občanského zákoníku dané v § [číslo] a následujících a také dané Ústavním soudem (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne [datum]). 13. Soud tedy žalobu částečně zamítl, když žalobci přiznal pouze částku [částka], spolu se zákonnými úroky z prodlení, která byla žalobcem skutečně poskytnuta a byla zamítnuta částka [částka] jako smluvní úrok, neboť dle závěru soudu nedošlo k ujednání povinnosti platit poplatky pro případ porušení smluvené povinnosti. 14. Poskytnutou částku žalobcem žalovanému soud tedy posoudil jako plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 OZ, která byla vyplacena na označený účet. 15. Pokud došlo k plnění bez právního důvodu, je žalovaný povinen tuto částku žalobci vrátit. Soud tedy uložil ve výroku I. žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem podle § 1970 občanského zákoníku, odkazujícím na vládní nařízení č. 351/2013 Sb. a co do zbytku byla žaloba zamítnuta. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] (60% celkových nákladů řízení). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 17. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.