9 C 385/2019-171 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 22. 3. 2019 k Okresnímu soudu v Nymburce žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 102 620,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 23. 3. 2017 se žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně dne 23. 3. 2017. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v celkem 46 měsíčních splátkách po 3 243 Kč a rovněž uzavřel smlouvu o pojištění schopnosti úvěr splácet. Žalovaný uhradil pouze 11 pravidelných splátek, proto byl dopisem ze dne 24. 4. 2018 upozorněn na zaplacení dlužné částky, jakožto i na možnost okamžitého jednorázového splacení celého úvěru. Žalovaný i přesto dlužnou částku nezaplatil, takže žalobce dopisem ze dne 3. 1. 2019 úvěr zesplatnil ke dni 16. 1. 2019. Žalobce poukázal na skladbu celkové dlužné částky ve výši 102 620,33 Kč a na to, že byl žalovaný v předžalobní výzvě o zaplacení žalované pohledávky upomínán. 2. Okresní soud v Nymburce rozhodl o žalobě dne 29. 3. 2019 elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením ze dne 23. 7. 2019 zrušen a následně pak soud usnesením ze dne 9. 10. 2019 č. j. 17 C 157/2019-28 vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení věc bude postoupena Okresnímu soudu v Litoměřicích jako soudu místně příslušnému. 3. Okresní soud v Litoměřicích prováděl šetření ohledně faktického místa bydliště žalovaného ke dni 22. 3. 2019 a na základě výsledků tohoto šetření pak svým usnesením ze dne 30. 3. 2020 č. j. 9C 385/2019-131 vyslovil svoji místní nepříslušnost, neboť dovodil, že žalovaný neměl ke dni podání žaloby svůj faktický pobyt a bydliště v obvodu zdejšího okresního soudu, proto Okresní soud v Litoměřicích rovněž rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení věc bude postoupena místně příslušnému Okresnímu soudu v Nymburce. 4. Okresní soud v Nymburce nesouhlasil s tím, že je místně příslušen k projednání a rozhodnutí této právní věci, věc předložil nadřízenému Krajskému soudu v Praze a tento usnesením ze dne 1. 7. 2020 č. j. 31 Nc 1243/2020-139, které nabylo právní moci dne 3. 8. 2020, rozhodl tak, že nesouhlas Okresního soudu v Nymburce s postoupením věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9C 385/2019 je důvodný. 5. Soud tedy nařídil v této věci ústní jednání. 6. U ústního jednání byl proveden důkaz upomínkou žalobce žalovanému ze dne 24. 4. 2018, předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 28. 1. 2019, poštovním podacím archem bez data, podání zásilky žalovanému, smlouvou o úvěru ze dne 23. 3. 2017, částí sazebníku žalobce, historickým výpisem z úvěrového účtu a interním účetním dokladem žalobce ze dne 23. 3. 2017. 7. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 8. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. 9. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 13. Podle § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze: a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 14. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 15. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 18. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 19. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 20. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 21. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 23. 3. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský, osobní úvěr ve výši 120 000 Kč. Tuto částku žalobce poukázal po srážce poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 490 Kč žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] v den 23. 3. 2017. Žalovaný se zavázal dlužnou částku ve výši 120 000 Kč splácet žalobci v celkem 48 měsíčních splátkách po 3 243 Kč s 12,5% ročním úrokem. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkovou částku ve výši 153 975,83 Kč a rovněž se zavázal platit měsíčně pojištění ve výši 120 Kč. Úvěrová smlouva byla tedy sjednána od 23. 3. 2017 na dobu určitou, a to na celkem 48 měsíců. Žalovaný úvěr splácel tak, že zaplatil pouze 11 měsíčních splátek. Žalobce tedy dopisem ze dne 24. 4. 2018 informoval žalovaného, že žádá o okamžitou úhradu částky 7 619,35 Kč a poplatku za odeslání upomínky 500 Kč do 5 pracovních dnů od odeslání této upomínky. Žalobce sdělil žalovanému, že v opačném případě bude nucen přistoupit k opatřením sjednaným pro případ porušení v příslušné smlouvě, ze které vyplývá dlužná částka. Žalovaný na výzvu nereagoval, takže žalobce dopisem ze dne 3. 1. 2019 vyzval žalovaného k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ke dni 19. 1. 2019, neboť v tomto dopise žalobce poskytl žalovanému lhůtu pro zaplacení dlužné částky do 18. 1. 2019. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2019 k zaplacení žalované pohledávky ve lhůtě do 7 dnů od odeslání této výzvy, když dopis byl odeslán prostřednictvím České pošty, s. p., číslo zásilky [číslo], jako doporučené psaní. Žalovaný si tuto zásilku nevyzvednul, neboť z kopie zásilky odeslané právním zástupcem žalobce ža