15 C 349/2022-49 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s tvrzením, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] (původní věřitel) a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalobce žádá zaplacení jednak původní nesplacené jistiny ve výši [částka] a dále nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Původní věřitel poskytl úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval, zadal osobní údaje, byl mu zřízen uživatelský účet a následně peněžní prostředky byly dne [datum] odeslány na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Podpis žalovaného je nahrazen tzv. unikátním SMS kódem. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ohledně své platební schopnosti. Žalovaný ničeho nezaplatil, přestože byl opakovaně vyzýván. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz dne [datum], který však usnesením z [datum] byl zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, k tomuto jednání se zástupce žalobce omluvil, žalovaný se nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu s o. s. ř., soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu. 4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že se jedná pouze o záznamy komunikace a poskytnutí finančních prostředků žalovanému, listina neobsahuje podpis žalovaného, je uveden pouze jeho tzv. SMS kód. Dále měl soud k dispozici potvrzení o platbě částky [částka], přehled výše dluhu, smlouvu o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, v němž je uvedena i pohledávka za žalovaným, dále měl soud k dispozici výzvu k úhradě před podáním žaloby a oznámení o postoupení pohledávky s podacími lístky. 5. V daném případě bylo z předložených listin zjištěno, že smlouva o úvěru není žalovaným podepsána, smlouva je prakticky pouhým záznamem elektronické komunikace mezi poskytovatelem a žalovaným, aniž by listiny obsahovaly samotný podpis žalovaného. Postoupení pohledávky za žalovaným bylo řádně žalobkyní prokázáno předloženými listinami. 6. Soud dospěl k závěru, že pokud nedošlo k platnému znění smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dle § 2395 a následujících občanského zákoníku vzhledem k tomu, že nebyla zachována písemná forma smlouvy vyžadovaná § 562 občanského zákoníku. Žalovaný nepodepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem tvrzenou smlouvu o úvěru, nebyla prokázána základní identifikační a autentizační funkce podpisu žalovaného. 7. Plnění poskytnuté původním věřitelem žalovanému lze však posoudit jako plnění bez právního důvodu dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku a soud tedy žalobě částečně vyhověl, neboť došlo-li k plnění bez právního důvodu, pak je žalovaný povinen poskytnutou částku žalobkyni vrátit. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit částku [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení stanoveným dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dané vládním nařízením č. 351/2013 Sb. 8. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., nebyly shledány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek. Proti žalovanému je vedeno značné množství exekucí. 9. Žaloba byla částečně zamítnuta v rozsahu požadované částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení, neboť dle tvrzení žalobce měla tato částka představovat nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru sjednaného. Vzhledem k závěru soudu, že smlouva o úvěru nebyla řádně uzavřená, je tedy neplatná, tvrzené nároky požadované z této smlouvy, tedy poplatek za poskytnutí půjčky, nelze přiznat, neboť uvedený nárok je povahou akcesorickým a vztahuje se pouze k hlavnímu závazku, který nebyl platně sjednán. Z uvedených důvodů tedy soud žalobu částečně zamítl. 10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný a soud v daném případě vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.