19 C 140/2021 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec]. Uvedla, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] koupila nemovitosti, které jsou v katastru nemovitostí zapsány na [list vlastnictví] pro [územní celek] a kat. území [obec]. Jedná se o parc. č. st [anonymizováno] o výměře [výměra], jejíž součástí je stavba: [adresa], rodinný dům a pozemkovou parc. [číslo] o výměře [výměra]. Předmětné nemovitosti žalobkyně spoluvlastnila se svou sestrou a od roku 1997 se stala jejich výlučnou vlastnicí. Po celou svého vlastnictví se žalobkyně o nemovitosti starala, opravila zde oplocení a nemovitosti užívala až ke kamenné zídce. Po celou dobu žila v přesvědčení, že jí nemovitosti až k oplocení, resp. kamenné zídce patří, neboť v těchto faktických hranicích parcelu [číslo] kupovala. Až v říjnu 2020, kdy žalobkyně řešila vybudování nového oplocení, zjistila, že užívá i parcelu [číslo] o výměře 216 m2, která je zapsaná v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro kat. území [obec], jako vlastnictví žalované. Fakticky je parcela [číslo] součástí parcely [číslo] obě parcely spolu přímo sousedí a nejsou odděleny žádným plotem ani přírodní hranicí. V hranicích, v jakých nemovitosti, včetně parcely [číslo] užívala žalobkyně, byly užívány i jejím právním předchůdcem a žalobkyně neměla pochybnosti o tom, že užívá jeden souvislý pozemek. Pokud jde o parcelu [číslo] tuto nejprve vlastnil bratr žalované a to od roku 1991. Následně uvedenou parcelu daroval žalované a to v roce 2013, avšak žalovaná ani její bratr, jako právní předchůdce, se o uvedenou parcelu nezajímali a neuplatňovali k ní žádné vlastnické nároky. Parcela [číslo] není přístupná z veřejné komunikace nebo veřejné cesty a je obklopena parcelami cizích vlastníků a žalovaná tak nemá na uvedenou parcelu ani žádný přístup. V roce 2021, po té co žalobkyně zjistila, že užívá parcelu cizího vlastníka, resp. žalované, snažila se věc řešit mimosoudně, avšak bez úspěchu a roto se domáhá určení vlastnictví sporné parcely soudní cestou, neboť má za to, že spornou parcelu vydržela, když je více než 20 let v dobré víře o tom, že jí parcela patří. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Popsala jednání s žalobkyní, která jí nabídla, že spornou parcelu odkoupí za částku 4 000 Kč s tím, že pokud její návrh nebude akceptován, podá žalobu na vydržení pozemku. Není pravdou, že by se žalobkyně o plot řádně starala, neboť tento je v zanedbaném stavu. Taktéž není pravdou, že by se žalobkyně o vlastnictví sporné parcely žalovanou dozvěděla v únoru 2020, když tuto informaci měla žalobkyně již v květnu 2019, kdy katastrální úřad v předmětné lokalitě zjišťoval průběh hranic. Žalovaná uvedla, že na spornou parcelu má přístup přes pozemek jiného vlastníka a celý spor s žalobkyni považuje za spor o výši kupní ceny sporné parcely. To, že žalobkyně uvedený spor řeší podáním žaloby na vydržení vlastnictví, je pouze zneužitím celé situace a svědčí to jejím nepoctivém úmyslu. Ostatně nepoctivý úmysl žalobkyně je dán i její neochotou a nedostatkem dobré vůle k mimosoudnímu řešení sporu. 3. Při ústním jednání účastnice za nesporné uvedly, že spornou parcelu [číslo] v k.ú. [obec] od roku 1994 fakticky užívá žalobkyně a sporná parcela není přístupná z obecního pozemku, resp. vstup na spornou parcelu je podmíněn vstupem na parcelu cizího vlastníka. [jméno] žalovaná rovněž uvedla, že nemovitostí v k.ú. [obec], včetně sporné parcely, vlastní od roku 2013, kdy jí nemovitostí daroval bratr. V obce Rohatce žalovaná fakticky nebydlí a pozemky (zapsané na [list vlastnictví], k.ú. [obec]) užívá od roku 2013 pouze rekreačně. Od roku 2001 do roku 2007 bydlela v [obec] a od roku 2007 bydlí v obci [obec]. Žalovaná dále uvedla, že ohledně sporné parcely s žalobkyní v minulosti nikdy nekomunikovala, spor o parcelu vznikl až v roce 2019 na základě šetření katastrálního úřadu. 4. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato je sousedka žalobkyně a užívá parc. [číslo] parc. [číslo] kde má postaven rodinný dům. Svědkyně dále uvedla, že na pozemek žalobkyně má výhled ze svého pozemku a žalobkyně užívá parc.č. st. [anonymizováno] spolu s parc. [číslo] která je zahradou, již od roku 1994, uvedené parcely žalobkyně uklízí a stará se o ně. Původně byl pozemek parc. [číslo] včetně sporného pozemku, zanedbaný, žalobkyně pozemky zkultivovala, prořezala. Pokud jde o plot, ten je umístěn podél sporné parcely [číslo] v minulosti nevznikly žádné pochybnosti o tom, že by žalobkyně užívala cizí pozemek. 5. Svědek [celé jméno svědka] jako svědek vypověděl, že žalobkyně, ještě spolu s další paní, od něj v roce 1994 koupila dům se zahradou. Předmětné nemovitosti, které žalobkyni prodal, vlastnil od roku 1991, avšak nemovitosti i fakticky užívala jeho matka, která již zemřela. Svědek předmětné nemovitosti tehdy několikrát navštívil, s odstupem času si přesně nepamatoval, jak to na pozemcích vypadá, avšak po předestření fotografií z místního šetření, si svědek vybavil vekou zeď, která je situována na hranicích pozemku. Pokud jde o předmětnou zahradu (parc. [číslo]), tak zde žádné stavební úpravy neprováděli a nemovitosti prodali žalobkyni v hranicích tak, jak je sami užívali. Po celou dobu, co nemovitosti vlastnil a užívala je jeho matka, tak nevznikly žádné spory či pochyby o tom, že by byla užívána cizí parcela. 6. Za podstatný důkaz soud považuje místní šetření, které se uskutečnilo na sporných nemovitostech dne [datum] za účasti obou účastníků. Při místním šetření soud zjistil, že žalobkyně užívá parc.č. st. 31, na které se nachází rodinný dům a dále parc. [číslo] která je zahradou. Pokud jde o spornou parc. [číslo] tato navazuje na parc. [číslo] mezi oběma parcelami se nenachází žádná uměla ani přirozená hranice a opticky je parcela [číslo] integrální součástí celé zahrady, kdy charakter a údržba obou pozemků (parc. [číslo] parc. [číslo]) je shodná. Celá zahrada je ohraničena plotem, přičemž pravá zadní hranice parc. [číslo] je tvořena vysokou kamennou zdí (zjevně část stavby, která se nachází na sousední parcele [číslo]). 7. Soud provedl i listinné důkazy, které ve věci předložily jak žalobkyně, tak žalovaná. Z předložených listinných důkazů soud považuje za podstatný Výpis z katastru nemovitostí pro obec Hrobce, kat. území [obec], kde na [list vlastnictví] je pro žalobkyní zapsáno vlastnictví k parc.č. st. [anonymizováno] o výměře 686 m2, jejíž součástí je stavba: [obec], [adresa], rod. dům a parc. [číslo] o výměře 723 m2 (zahrada). Uvedené nemovitosti žalobkyně nabyla do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne [datum] a na základě dohody o vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum]. 8. Z Výpisu z katastru nemovitostí pro obec Hrobce, kat. území [obec], soud zjistil, že na [list vlastnictví] je pro žalovanou zapsáno vlastnictví k parc.č. st. [anonymizováno] o výměře 868 m2, jejíž součástí je stavba: [obec], [adresa], rod. dům, parc. [číslo] o výměře 216 m2, parc. [číslo]. Uvedené nemovitosti žalobkyně nabyla do vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. 9. Z kupní smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázáno, že tuto uzavřeli jako prodávající [celé jméno svědka] kupující [celé jméno žalobkyně] a Ing. [jméno] [příjmení]. Předmětem prodeje byla stavební parcela [číslo] včetně rodinného domu [adresa] o výměře 686 m2 a zahrada-parc. [číslo] o výměře 723 m2 v k.ú. [obec], [list vlastnictví]. <i>10. Podle § 80 o.s.ř. určením zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 11. Při posuzování sporu se soud tedy nejprve zabýval otázkou, zda má žalobkyně na určení vlastnictví k spornému pozemku aktivní legitimaci dle ust. § 80 o.s.ř. a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně na určení vlastnictví k nemovitosti je dána, neboť na jejím určení má tzv. naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobkyně nebo kde by se bez tohoto určení stalo její právní postavení nejistým. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti je dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako vlastník (rozsudek NS ČR sp. zn.: 30 Cdo 4593/2010). <i>12. Po právní stránce soud posuzoval věc dle zákona č. 40/1964 Sb. (starý občanský zákoník).</i> <i>Podle ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) se oprávněný držitel stává</i> <i>vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost a pod dobu deseti let, jde-li o</i> <i>nemovitost.</i> <i>13. Podle § 134 odst. 3 obč. zák. do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.</i> 14. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně byla od počátku, co předmětné nemovitosti v roce 1994 zakoupila, v dobré víře o tom, že nemovitosti, včetně sporného pozemku parc. [číslo] jsou