8 C 190/2022-126 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěru ve výši [částka]. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců, kromě jistiny byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku ve výši [částka] představující sjednané úroky. RPSN činila 32,74 %. V úvěrové smlouvě strany sjednaly doplňkové služby, a to inkasní služby (ve výši [částka] měsíčně). Měsíční splátka byla sjednána ve výši [částka]. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, dostal se do prodlení již se splátkou ze dne [datum], a proto jej žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky. Protože žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně požaduje uhrazení neuhrazené jistinu úvěru ve výši [částka], úroků ve výši [částka], inkasní služby ve výši [částka], nákladů za upomínání ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], [částka], majetková újma ve výši [částka] a nemajetková újma ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka] a [částka] ve smluvních úroků ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [číslo] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum]. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní. Z předložené listiny označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že je na ní zachyceno jednání mezi žalobkyní a žalovaným, listina není opatřena podpisem žalovaného, přičemž je z důkazů patrno, že jednání mezi účastníky probíhalo elektronicky. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], a to tak že částka [částka] byla použita na splátku jiného dluhu z jiné úvěrové smlouvy uzavřené s žalobkyní a na účet žalovaného byla vyplacena částka [částka], což vyplývá z výpisu z účtu. [příjmení] ve výši [částka] měla být započtena na náklady poskytovatele úvěru. Dále žalobkyně předložila výpisy z účtů, z nichž je patrno, že na účet žalovaného byla zaslána částka [částka] a že částka [částka] byla zaslána na účet žalobkyně jako splátka předchozího úvěru, jenž žalovaný sjednal se žalobkyní. Tyto skutečnosti vyplývají rovněž z listiny označené jako Potvrzení o vyplacení úvěru ze dne [datum]. Z listiny označené jako Zesplatnění úvěru ze dne [datum] je patrno, že žalobkyně zesplatnila úvěr žalovaného z důvodů nesplácení a vyzvala jej, aby uhradil částku [částka] a to do 14 dnů od převzetí výzvy a aby žalovaný uhradil náklady řízení. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl čistý měsíční příjem v dubnu 2017 ve výši [částka] a po srážkách za ubytování, stravu a dopravu obdržel žalovaný částku [částka]. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2017 vyplývá, že žalovaný obdržel mzdu ve výši [částka], dále z jeho účtu odešla částka [částka] na účet společnosti [právnická osoba] a částka [částka] na účet společnosti [právnická osoba] a dále z účtu vyplývá, že žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba] částku [částka] a od společnosti [právnická osoba] částku [částka]. Z upomínky a výzvy vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. 4. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). 5. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: a) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. b) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. c) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče. Žalobkyně vycházela ze situace, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem [částka]. Vycházela z částky [částka] jako životní minimum. Z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný obdržel v dubnu 2017 mzdu ve výši [částka], z výpisu z účtu však vyplývá, že na účet žalovaného přišla částka ve výši [částka] a že žalovaný si v měsíci dubnu 2017 bral další půjčky a to od [právnická osoba], a [částka], dále od společnosti [právnická osoba] ve výši [částka]. Navíc půjčku od žalobkyně žalovaný použil z větší části na úhradu předchozího dluhu u žalobkyně. Soud má za to, že žalovaný měl v době uzavírání půjčky finanční potíže, jenž řešil dalšími půjčkami. 13. Za této situace ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti. 14. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr