8 C 274/2022-66 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce se domáhal uhrazení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum] a na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka]. Vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázala uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 108,84 % ročně a splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil celkem [částka] a to dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Jelikož se dostal žalovaný do prodlení s úhradou, došlo k sesplatnění celého úvěru. Žalobce kromě jistiny úvěru ve výši [částka] požaduje smluvní pokutu ve výši [částka], úrok ve výši 75,95 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Žalobce uvedl, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce sdělil, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a předložil soudu důkazy a to kopie výplatních pásek a pracovní smlouvu. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil. 3. Z listinných důkazů a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný akceptoval (podepsal) návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána [částka] s úrokem ve výši 108,84 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaný zaplatit celkově [částka], výše splátky byla sjednána [částka] měsíčně. Z oznámení ze dne [datum] vyplynulo, že žalobce schválil úvěr pro žalovaného. 4. Z listiny označené jako předsmluvní formulář soud ověřil, že tento žalovaný podepsal dne [datum], v listině jsou uvedeny informace ohledně podmínek úvěru a rovněž sankce za neplnění smlouvy o úvěru. 5. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z této listiny se podává, že žalovaný měl ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem [částka]. Z této listiny pak vyplývá, že má žalovaný celkové měsíční výdaje [částka], z toho bydlení [částka] měsíčně, splácí [právnická osoba] částku [částka] měsíčně a žalobce v rámci hodnocení schopnosti žalovaného splácet vycházel z částky životního minima ve výši [částka] na měsíc. Žalobce z daného vyhodnotil, že žalovaný má volné zdroje ve výši [částka]. 6. Z listinných důkazů bylo ověřeno, že žalobce zaslal na účet žalovaného částku ve výši [částka]. 7. Z výplatních pásek vyplývá, že žalovaný měl za měsíc srpen 2017 čistý příjem ve výši [částka], za měsíc červenec 2017 měl příjem [částka]. Z dohody o pracovní činnosti soud zjistil, že žalovaný měl uzavřenu dohodu na dobu určitou od [datum] do [datum]. 8. Z výzvy k zaplacení bylo zjištěno, že žalobce upozornil žalovaného, že neuhradil splátky [číslo] až 5 a vyzval jej, aby uhradil svůj dluh spolu se smluvními pokutami a upozornil ho na možnost sesplatnění celého dluhu. 9. Z oznámení ze dne [datum] bylo ověřeno, že žalobce oznámil žalovanému, že došlo k sespaltnění úvěru a vyzval jej, aby uhradil okamžitě částku ve výši [částka]. 10. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. 11. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). 12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s. r. o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěr