10 C 137/2022 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se v řízení domáhal určení, že pozůstalá [jméno] [příjmení], [datum narození], zesnulá [datum], je dědičkou ze zákona zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum] (dále jen také jako„ zůstavitelka“). Dědické řízení po zůstavitelce je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce je pravnukem zůstavitelky a současně synem dcery zůstavitelky, uvedené [jméno] [příjmení]. Žalovaní jsou závětními dědici po [jméno] [příjmení] [jméno] platnosti závěti předložené v dědickém řízení měl žalobce od samého počátku pochybnosti, s ohledem na tehdejší zdravotní stav zůstavitelky, která si v době pořízení závěti jednotlivé příbuzné pletla a nebyla zcela orientovaná. Námitku platnosti závěti přesto žalobce neuplatnil, uznal ji za pravou s vědomím, že v rámci dědického řízení nabude alespoň ½ zákonného podílu. Soudní komisař – notářka, nejprve usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum] potvrdila nabytí dědictví v rozsahu 2/8 celku pozůstalé dceři [jméno] [příjmení], jakožto neopomenutelné dědičce ze zákona. Toto usnesení ale následně žalovaní napadli odvoláním, kdy v rámci odvolacího řízení předložili listinu o vydědění sepsanou dne [datum] za účasti dvou svědků. Žalobce v rámci odvolacího řízení i před soudní komisařkou prohlásil, že listinu o vydědění neuznává za pravou a platnou. Soudní komisařka proto usnesením žalobce vyzvala, aby proti závětním dědicům (žalovaným) podal žalobu, což žalobce učinil. Žalobce listinu o vydědění neuznává za pravou a platnou z následujících důvodů. Důvody vydědění jsou v listině o vydědění uvedeny jen velmi obecně a nejsou na místě – [jméno] [příjmení] údajně nebyla v obvyklém kontaktu se zůstavitelkou, žalobce ji ale spolu se svou matkou ve skutečnosti přiměřeně okolnostem navštěvoval. [jméno] [příjmení] ji pochopitelně nevěnovala tolik času jako její sestra [jméno] [celé jméno svědkyně] (matka žalovaných), která se zůstavitelkou bydlela ve společné domácnosti. Nikdy se nestalo, že by [jméno] [příjmení] odmítla jakoukoliv konkrétní žádost zůstavitelky o pomoc. V době datování listiny o vydědění žila [jméno] [příjmení] v okrese [okres] a pečovala o svého nemocného manžela, který v polovině roku 1997 zemřel. [jméno] [jméno] [příjmení] byla již v té době nemocná – trpěla cukrovkou, v důsledku které měla 9 dioptrií, srdeční vadou a byla jí diagnostikována rakovina. Svým nemocem nakonec podlehla v roce 2004. I přes svůj zdravotní stav však byla se zůstavitelkou v pravidelném kontaktu a stýkala se s ní několikrát ročně. V listině o vydědění je dále uvedeno tvrzení, že vnučka zůstavitelky – [celé jméno žalované], opustila své zaměstnání z důvodu péče o zůstavitelku. [celé jméno žalované] ale opustila své zaměstnání, aby mohla zároveň pečovat i o svou matku [jméno], která rovněž onemocněla rakovinou, takže pečovala o ni i o zůstavitelku, která s nimi sdílela společnou domácnost. Žalovaní netvrdili ani nedoložili, proč listina o vydědění nebyla předložena v dědickém řízení notářce. Podle žalobce důvody pro vydědění neexistovali a zůstavitelka byla navíc osobou manipulovatelnou a ovlivnitelnou neschopnou projevu vlastní pravé a skutečné vůle. Podle názoru žalobce nejsou ani podpisy na obou listinách pravé, neboť se i na první pohled od sebe navzájem liší. S ohledem na uvedené se proto žalobce po soudu dožadoval určení, že [jméno] [příjmení], je dědičkou ze zákona po zůstavitelce. 2. Žalovaní uvedli, že [jméno] [příjmení] nebyla matkou žalobce, ale jeho babičkou. Matkou žalobce je [jméno] [příjmení], která byla vlastními rodiči vyděděna, protože se nestarala o své děti – tj. žalobce a jeho bratra. S tvrzením žalobce, že si zůstavitelka pletla jména příbuzných, se žalovaní nemohou ztotožnit, protože v té době bylo žalobci asi 10 let a lze tedy důvodně pochybovat o tom, že by si takové okolnosti přiměřeně k věku pamatoval a rozuměl jim. Dle názoru žalovaných jsou proto tyto informace zcela jistě zprostředkované. Závěť byla sepsána asi 3 roky před smrtí zůstavitelky, která byla v té době při plném vědomí a není proto pravda, že by byla neschopna vlastního úsudku. [příjmení] zůstavitelky, [celé jméno žalované], byla kvůli zdravotnímu stavu zůstavitelky nucena opustit zaměstnání a dlouhodobě o zůstavitelku v domácím prostředí pečovala, a to asi od roku 1995, kdy si zůstavitelka přivodila zlomeninu krčku stehenní kosti, až do její smrti v roce 2000. V důsledku úrazu zůstavitelka nebyla dostatečně pohyblivá, ale duševně byla při plném vědomí a orientovaná. Druhý žalovaný, [celé jméno žalovaného], se o zůstavitelku staral materiálně a jeho manželka [celé jméno svědkyně], která žila se zůstavitelkou také v jednom domě, poskytovala zůstavitelce zdravotní péči. Žalovaní dále uvedli, že [jméno] [příjmení] navštěvovala svou sestru [jméno] velmi zřídka, asi dvakrát do roka. Během svých návštěv navíc zůstavitelku v jejím pokoji ani nenavštívila, protože podle svých slov neměla ráda pohled na nemocné staré lidi. [celé jméno žalované] se přitom na [jméno] [příjmení] opakovaně obracela s žádostí o výpomoc, jejím žádostem však nikdy nebylo vyhověno. Není ani pravdou, že by se [celé jméno žalované] společně se zůstavitelkou starala o svou matku [jméno] [celé jméno svědkyně] – v době sepsání závěti a listiny o vydědění byla [jméno] [celé jméno svědkyně] v remisi své choroby a její stav se zhoršil až na přelomu roku 1999 a 2000. Dle názoru žalovaných je pasivita a nezájem [jméno] [příjmení] o zůstavitelku dostatečným důvodem pro její vydědění ze zákonných důvodů. Zůstavitelka byla v době sepisu obou listin plně při vědomí a vědomá si všech důsledků svého jednání. Při podpisu listin byli přítomni svědci. Tento projev vůle zůstavitelky by žalovaní chtěli respektovat a v řízení proto navrhují zamítnutí žaloby. 3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Ze shodných tvrzení účastníků a úmrtní listiny [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zůstavitelka zemřela dne [datum]. 5. Z výslechu žalované [celé jméno žalované] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] se v předmětné době starala o svého nezletilého vnuka – tj. žalobce, protože se o něj nestarala jeho vlastní matka. Zůstavitelka bydlela se svědkyní a její matkou ve společném domě ve [obec], i spolu s druhým žalovaným (jejím bratrem) a jeho rodinou. Její teta [jméno] [příjmení] bydlela v asi 70 km vzdálených [obec]. [jméno] [příjmení] jezdila za zůstavitelkou minimálně, většinou po urgenci ze strany matky žalované, protože je zůstavitelka chtěla vidět. V době, kdy byla zůstavitelka ještě mobilní a [jméno] [příjmení] s rodinou přijela, tak se spolu všichni společně bavili. Když se však pohyblivost zůstavitelky ztížila natolik, že nebyla schopná sejít z patra ze schodů, [jméno] [příjmení] s rodinou za ní během návštěvy ani do patra nezašli. Když už za ní zašli, zůstavitelka otáčela hlavu a nechtěla se s [jméno] [příjmení] vůbec bavit. Ačkoliv byla zůstavitelka silný diabetik, [jméno] [příjmení] jí třeba přivezla bonboniéru. [jméno] [příjmení] žalovaná se svou matkou leckdy prosily, aby se na zůstavitelku přijela podívat, asi čtyřikrát do roka i přijela. Když byla zůstavitelka v nemocnici, nepřijeli ji tam navštívit. Nedostavili se ani na její oslavu 80. narozenin. Vztahy v rodině nebyly dobré dlouhodobě. [příjmení] 10 let se rodiny vůbec nenavštěvovaly, to bylo v 70. letech, protože manžel [jméno] [příjmení] se nějak nepohodl s dědou žalované, trochu se to zlomilo když bylo [jméno] [příjmení] 40 let a tak se za ní vydali do [obec] na návštěvu, od té doby se zase stýkali. V době sepisu listiny o vydědění byla zůstavitelka duševně zcela v pořádku, neprojevovala se nijak neobvykle. Rodinu a lidi poznávala. Když s někým zůstavitelka nechtěla mluvit, prostě se s ním nebavila nebo se tvářila, že ho nezná. Byla to prostě její povaha. Žalovaná se o zůstavitelku starala prakticky celodenně – po utrpění zlomeniny krčku byla zůstavitelka pohybově omezena, následně byla i inkontinentní, nebyla schopna se o sebe postarat. Žalovaná pobírala ošetřovné na plnou péči o zůstavitelku asi od roku 1995 či 1996, když jí skončila mateřská dovolená. Sepsání závěti zůstavitelka s matkou svědkyně projednávala již delší dobu, podpis na obou listinách je určitě zůstavitelky, byli tam přítomni svědkové a byla to její skutečná vůle. Důvodem bylo právě to, že za ní [jméno] [příjmení] prakticky nejezdila. Další okolnosti sepsání nejsou žalované známé. 6. Z výslechu žalovaného [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že žil ve společné domácnosti se zůstavitelkou i svou matkou [jméno] [celé jméno svědkyně], jeho sestra (žalovaná) bydlela hned vedle. Žalovaná se o zůstavitelku starala dlouhou dobu celodenně. [jméno] [příjmení] opravdu přijížděla na návštěvu jen po předchozím vyzvání. Oni sami se zůstavitelkou naopak dvakrát až třikrát do roka jezdili za [jméno] [příjmení] do [obec], ty vztahy tam nebyly ideální. Žalovaná např. žádala [jméno] [příjmení], když chtěla v létě odjet s dětmi pryč, aby přijela zůstavitelku na pár dní rozptýlit, [jméno] [příjmení] ale nepřijela ni