12 C 196/2022-86 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení zaprvé toho, že závěť pořízená Notářským zápisem , spisová značka, , , spisová značka, sepsaným Státním notářstvím v , jméno FO, dne , datum, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Za druhé se žalobce domáhal určení, že částka vyplacená žalované z dědického usnesení ve výši , částka, byla vyplacena v rozporu s dobrými mravy. Žalobce uvedl, že účastníci řízení jsou dědici , jméno FO, (dále jen „zůstavitelka“) zemřelé dne , datum, . Žalobce byl manželem zůstavitelky a žalovaná její dcerou. Zůstavitelka zanechala závěť pořízenou Notářským zápisem , spisová značka, , , spisová značka, sepsaným Státním notářstvím v , jméno FO, dne , datum, , v níž veškerý svůj majetek zanechala žalované. Po smrti zůstavitelky bylo projednáno její dědictví, do něhož připadla polovina nemovitostí, které měla ve společném jmění manželů (dále jen „SJM“) se žalobcem, a která byla oceněna částkou , částka, , a dále polovina úspor, které měla zůstavitelka na účtu u , právnická osoba, . vedeném na její jméno a vypořádací podíl. Usnesením notáře bylo potvrzeno, že dědictví po zůstavitelce nabyla žalovaná.2. Žalobce ve své žalobě poukazuje na to, že závěť byla postavena na nepravdivých informacích, že úspory byly v jeho výlučném vlastnictví, a že hodnota poloviny nemovitostí oceněná částkou , částka, je oceněna a byla žalované vyplacena v rozporu dobrými mravy, neboť nezohledňuje, že žalobce opravil pro žalovanou septik, toaletu a celou koupelnu v místě jejího trvalého bydliště a dále ji byla převedena částka , částka, na přeplatku leasingu automobilu Fiat Punto classic, který si pořídil žalobce se zůstavitelkou. Dále poukazuje na to, že se závěť zjevně příčí dobrým mravům, protože zůstavitelka pořídila závětí o majetku (úsporách), který byl ve výlučném vlastnictví žalobce.3. Žalovaná uvedla, že žaloba je zcela nedůvodná, a vznesla i námitku promlčení uplatněných nároků podle § 105 zákona č. 40/1964 Sb. v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“). Dále žalovaná poukazuje na to, že oba účastníci tohoto sporu byli také účastníky dědického řízení, v němž bylo projednáno dědictví po zůstavitelce. Z dědického spisu dle žalované vyplývá, že žalobce se dostavil k notářce, a do protokolu neuvedl vůbec nic o tom, že by předmětem dědického řízení měl být i jeho výlučný majetek, a navíc se proti rozhodnutí č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , kterým bylo o dědictví zůstavitelky rozhodnuto, výslovně vzdal práva odvolání. Žalovaná dále popřela tvrzení žalobce, že by závěť byla pořízena o majetku ve výlučném vlastnictví žalobce a dále upřesnila, že z usnesení o dědictví po zůstavitelce nevyplývala žádná povinnost k úhradě částky , částka, , ale tato částka byla žalobcem uhrazena žalované až v roce 2019 na základě dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví, tedy poté co žalobce více než 8 let nemovitosti výlučně užíval a o žalované se nelichotivě vyjadřoval, a bez zohlednění toho, že hodnota nemovitostí v mezidobí výrazně vzrostla.4. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) se lze domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud proto zaměřil svou pozornost nejprve na zkoumání splnění této zákonné podmínky úspěchu žalobce.5. Z dědického spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že zůstavitelka zemřela dne , datum, , a že dne , datum, nabylo právní moci usnesení č. j. , spisová značka, mimo jiné o tom, že byla 1/ určena cena majetku zůstavitelky v SJM částkou , částka, , dále bylo určeno, že 2/ do dědictví patří polovina nemovitostí, polovina úspor a rozdíl v hodnotách se vyrovnává pohledávkou zůstavitelky z titulu vypořádání SJM ve výši , částka, , že 3/ byla určena cena majetku, výše pasiv a čistá hodnota dědictví a 4/ bylo potvrzeno, že žalovaná nabyla do vlastnictví polovinu nemovitostí, polovinu úspor a pohledávku , částka, . Dále bylo zjištěno, že žalobce byl účastníkem dědického řízení, nemovitosti, automobil i úspory sám označil v dědickém řízení za majetek v SJM (viz protokol o předběžném šetření ze dne , datum, ) a proti rozhodnutí o dědictví se žalobce vzdal práva odvolání. Ze závěti zůstavitelky a odůvodnění usnesení notářky č. j. , spisová značka, vyplývá, že dědictví nabyla žalovaná jako pozůstalá dcera ze závěti. Žádná povinnost žalobce k vyplacení částky , částka, z dědického usnesení nebyla zjištěna.6. Podle § 167 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Podle § 159a odst. 1 a 3 o.s.ř. je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení i pro všechny orgány.7. S ohledem na existenci výše uvedeného pravomocného usnesení notářky č. j. , spisová značka, nemůže být dán naléhavý právní zájem žalobce na podané žalobě o neplatnost závěti zůstavitelky. Samotné určení neplatnosti závěti totiž nebude mít vůbec žádný dopad na výsledek dědického řízení, kterým jsou a i nadále budou účastníci i orgány (včetně zdejšího soudu) vázáni. Navíc s časovým odstupem více než 10 let nelze zpochybňovat právní moc soudního usnesení o dědictví, a tato právní moc garantuje jeho závaznost a nezměnitelnost bez ohledu na posuzování platnosti závěti. Pokud jde o vyplacení částky , částka, dle tvrzení žalobce podle dědického usnesení, dospěl soud k závěru, že žádná taková povinnost z dědického usnesení č. j. , spisová značka, nevyplývá, a nelze se proto domáhat určení rozporu neexistující povinnosti s dobrými mravy, když navíc v případě pokud by nějaká taková povinnost skutečně existovala, jednoznačně by měla přednost žaloba na plnění (vrácení části či celé částky) před žalobou na určení rozporu této povinnosti s dobrými mravy, a ani v takovém případě by naléhavý právní zájem nemohl být dán.8. Vzhledem k výše uvedenému – tedy k nastalé situaci, kdy bylo nade vší pochybnost zjištěno, že naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení nemůže být dán – nezbylo soudu než žalobu v plném rozsahu (v obou bodech) zamítnout. S ohledem na procesní důvody zamítnutí žaloby se soud v odůvodnění pro nadbytečnost již nezabývá dalšími hmotněprávními argumenty účastníků, které nemohou výsledek sporu ovlivnit (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1121/2011 nebo 21 Cdo 4229/2009). Proto soud neprovedl ani další navržené důkazy, které se k otázce naléhavého právního zájmu nevztahovaly, jako jsou navrhované výslechy účastníků a dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z , datum, , o níž se žalobce vůbec nezmiňuje.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a náleží ji plná náhrada nákladů řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. V projednávaném sporu byla zcela úspěšná žalovaná, které proto náleží podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) účinné k datu úkonu zástupce žalované náhrada nákladů řízení sestávající z odměny advokáta ve výši 3x , částka, (tedy z tarifní hodnoty , částka, + , částka, dle § 12 odst. 3 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. a. t.), režijních paušálů 3x , částka, (za tři úkony právní služby - převzetí zastoupení, písemné vyjádření a účast na jednání dle § 13 odst. 3 a. t.) a dále jízdné pro cestu , jméno FO, - , adresa, a zpět (246 km, při spotřebě 7,37 l NM/100 km a ceně , částka, /km a , částka, /litr) ve výši , částka, a náhrada za ztrátu času (§ 14 odst. 1 a 3 a. t.) ve výši , částka, a příslušná DPH, tedy náhrada v celkové výši , částka, . Povinnost zaplatit náhradu nákladů k rukám advokáta žalovaného vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.10. , adresa, k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když o možnost splátek nebylo žádáno.