19 C 24/2023 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud určil, že darovací smlouva ze dne 14. 12. 2018 uzavřená mezi žalobkyní, jakožto obdarovanou, a žalovaným, jakožto dárcem, se ruší ke dni 1. 7. 2022. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 14.12.2018 darovací smlouvu a tuto nyní požaduje zrušit, neboť žalovaný jako dárce jí částku ve výši 2 200 Kč, jež byla předmětem daru, nikdy nezasílal, úředníci na sociálce jí to počítají do příjmu a ona tak měsíčně přichází o částku ve výši 2 200 Kč. Žalovaného kontaktovala s tím, aby jí podepsal papír, že jí žádnou částku ve skutečnosti nezasílá, avšak žalovaný na její výzvy nereagoval. Protože jí žalovaný žádnou peněžní částku, ke které se zavázal, nezasílá a ani nechce zrušit uzavřenou darovací smlouvu, je nucena obrátit se na soud s žádostí o zrušení darovací smlouvy. Následně při ústním jednání žalobkyně upřesnila, že žalovaný je otcem jejího dítěte, žalobkyně se v současné době nachází v insolvenci, bylo jí schváleno oddlužení a darovací smlouvu uzavřela proto, aby splnila podmínky oddlužení. S žalovaným není v kontaktu, na tohoto žalobu o zaplacení dlužné částky z uzavřené darovací smlouvy nepodávala a rovněž od darovací smlouvy neodstoupila, smlouvu nevypověděla, pouze žalovanému zaslala email, na který on nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudní písemnosti si nepřebíral, tyto mu byly zasílány jak na evidenční adresu ([obec a číslo]), tak na adresu, kterou uvedla žalobkyně v podané žalobě ([obec a číslo]). V obou případech byly soudní písemnosti žalovanému uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly zaslány zpět soudu. 3. Soud provedl důkaz, který předložila žalobkyně. Ze smlouvy uzavřené dne 14.12.2018 mezi žalovaným, jak dárcem a žalobkyní, jako obdarovanou soud zjistil, že předmětem darovací smlouvy je pravidelné peněžité plnění ve výši 2 200 Kč měsíčně a žalovaný se zavázal uvedenou částku poukazovat žalobkyni po dobu trvání oddlužení a žalobkyně tento dar přijala. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že uvedená částka bude poskytována v hotovosti k rukám žalobkyně. V čl. III odst. 5 uvedené smlouvy je uvedeno, že smlouva může být vypovězena, výpověď smlouvy musí být písemná, výpovědní doba činí 1 měsíc a začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího od doručení výpovědi. 4. Po právní stránce soud posoudil věc dle níže uvedených ustanovení. <i>Podle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 5. Soud pro krátkém dokazování, s ohledem na formulaci žalobního petitu, dospěl k závěru, že ve věci není dán naléhavý právní zájem na této určovací žalobě a žalobu zamítl. Žalobkyně se po soudu domáhala toho, aby soud určil, že„ darovací smlouva“ ze dne 14. 12. 2018 uzavřená mezi žalobkyní jakožto obdarovanou a žalovaným, jakožto dárcem, se ruší ke dni 1. 7. 2022. Žalobkyně tedy podala tzv. určovací žalobu dle § 80 o.s.ř., kdy podmínkou toto, aby soud mohl určovací žalobě vyhovět je tvrzení a prokázání naléhavého právní zájmu na této určovací žalobě. Konstantní judikatura tzv. naléhavý právní zájem definuje tak, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Soud při jednání žalobkyni poučil, že je nutno v dané věci tvrdit existenci naléhavého právního zájmu, jinak bude žaloba zamítnuta. Žalobkyně na to reagovala tak, že naléhavý právní zájem tvrdit nebude. 6. Existence naléhavého právního zájmu na určení je nezbytným předpokladem pro úspěch určovací žaloby. Jestliže žalobkyně netvrdí, případě neprokáže naléhavý právní zájem, je to důvodem pro zamítnutí žaloby. Při nedostatku naléhavého právní zájmu soud dále nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby (viz judikát Nejvyššího soudu pod sp.zn.: 30 Cdo 1121/2011). Vzhledem k tmu, že žalobkyně existenci naléhavého právního zájmu na určení toho, že darovací smlouva se ruší, nejenže neprokázala, ale ani jej netvrdila, soud žalobu zamítl. 7. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně požadovala po soudu, aby určil, že shora uvedená smlouva ze dne 14.12.2018, která byla nazvána jako smlouva darovací (dle svého obsahu však jde o smlouvu o důchodu) se ruší, nemohl soud této žalobě vyhovět, neboť se nelze po soudu domáhat zrušení smlouvy pouze proto, že jí druhá smluvní strana (zde žalovaný) neplní. Občanský zákoník v takovýchto případech poskytuje možnost, jak sjednaný smluvní závazek mezi stranami založený smlouvu zrušit, kdy obvyklý způsob zrušení závazku je výpovědí dle ust. § 1998 a násl. o.z., či odstoupením od smlouvy dle § 2001 a násl. o.z. Ostatně již v uzavřené smlouvě je v čl. III odst. 5 uvedeno, že smlouva může být vypovězena. Pokud tedy žalobkyně chtěla docílit zrušení závazku ze shora uvedené smlouvy, bylo možno smlouvu vypovědět či od této odstoupit postupem dle shora uvedených ustanovení, avšak není možné se domáhat zrušení smlouvy soudním rozhodnutím pouze z toho důvodu, že jedna ze smluvních stran své závazky neplní. Občanský zákoník sice umožňuje, aby soud smlouvu za určitých okolností zrušil, avšak jedná se o specifické případy (např. ust. § 1766 o.z. v případě, že dojde k podstatné změněn okolností po uzavření smlouvy a strany se ani po předchozím vyjednávání na zániku závazku nedohodnou), či pokud byla smlouva uzavřena na dobu deseti let či na dobu života (viz ust. § 2000 o.z.) Ani jeden z uvedených případů se však na projednávanou věc nevztahuje. 8. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o této rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný, jakožto úspěšný účastník sporu by měl na náhradu nákladů řízení právo. Protože však žalovaný byl ve sporu pasivní a žádné náklady mu zjevně nevznikly, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.