8 C 256/2022-107 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen okresní soud nebo soud prvního stupně) rozhodl o tom, že výživné dosud placené žalovaným na žalobce se zvyšuje z částky 2 000 Kč měsíčně na 5 000 Kč měsíčně, výživné je splatné vždy do 20. dne každého měsíce předem k rukám žalobce, s účinností od [datum]. Tím změnil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 12. 2013 č. j. P 30/2007 - 217 (výrok I.), uložil žalovanému povinnost dlužné výživné za období od [datum] do [datum] v celkové výši 27 000 Kč zaplatit k rukám žalobce do [datum] (výrok II.), zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval po žalovaném výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně od [datum] (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhal zvýšení výživného po svém otci. Uvedl, že v současné době bydlí s matkou v [obec], kde také navštěvuje střední školu. V době podání žaloby bydlel s babičkou, přičemž se za matkou přestěhoval a byl přijat na střední zdravotnickou školu v [obec]. Naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem okresního soudu v roce 2013, kdy bylo otci stanoveno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobce sdělil, že od posledního rozhodování se zvýšily jeho výdaje, a to nejen v souvislosti se studiem. Žalovaný se o žalobce nezajímá, výživné platí nepravidelně. Z těchto důvodů požadoval zvýšit výživné na částku 6 500 Kč od [datum]. Žalobce dále v žalobě uvedl, že chodí na brigády a snaží se sám si vydělat na své potřeby. Má výdaje především se školou. Uvedl, že bude potřebovat peníze na maturitní ples. Žalovaný hradí výživné nepravidelně, naposledy žalobci přišlo výživné v květnu 2022. Žalovaný nesouhlasil se zvýšením výživného, kdy je bez stálého zaměstnání a vydělá si tak 20 000 Kč měsíčně. Tvrdil své zdravotní problémy a uvedl, že čelí několika exekucím. Dále poukázal na svou další vyživovací povinnost k nezletilému synu [jméno], na kterého platí 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že se synem v kontaktu není, celou rodinu si zablokoval a nechce s nimi mít nic společného, neboť matka žalobce z něho vytahala spoustu peněz. 3. Okresní soud po provedení důkazů vycházel ze zjištění, že žalobce je studentem 4. ročníku střední školy. Naposledy bylo o výživném rozhodováno, v době, kdy byl žalobce ve 4. třídě základní školy a žalovanému bylo stanoveno výživné ve výši 2000 Kč měsíčně. Žalobce žije s matkou na Slovensku, matka má další vyživovací povinnost k nezletilé dceři. Žalovaný je vyučen zámečníkem, kdy okresnímu soudu ani přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepředložil lékařské zprávy prokazující tvrzení žalovaného o jeho omezení v možnosti nalézt zaměstnání. Žalovaný nepředložil ani potvrzení o svých příjmech, dávkách státu a ani o tvrzených exekucích. Za této situace vyšel okresní soud z potenciální možnosti žalovaného, jako vyučeného zámečníka, kdy by mohl vydělávat zhruba kolem 25 000 Kč čistého, kdy tuto výši zjistil okresní soud ze zpráv úřadu práce Z tohoto příjmu soud vycházel při stanovení výživného pro žalobce. Okresní soud stanovil výživné ve výši 5 000 Kč od [datum], přihlédl rovněž k tomu, že od posledního rozhodování soudu uplynulo skoro 10 let. Žalovaný nad rámec výživného ničeho nepřispívá a o syna se nezajímá. Toto výživné je podle názoru soudu přiměřené vzhledem k věku a potřebám žalobce, jenž se dosud připravuje na své budoucí povolání a není schopen sám se živit. Rovněž je výživné přiměřené k možnostem a schopnostem žalovaného, a to i přesto, že žalovaný má ještě jednu vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [příjmení]. 4. Pokud žalobce požadoval od [datum] výživné ve výši 6 500 Kč měsíčně, okresní soud žalobu v části 1 500 Kč měsíčně od tohoto data zamítl. Okresní soud rozhodl rovněž o dlužném výživném vzniklém jeho zvýšením za období od [datum] do konce ledna 2023, které vyčíslil částkou 27 000 Kč, přičemž dal žalovanému delší lhůtu k úhradě dluhu (do [datum]) vzhledem k výši dlužné částky a jeho možnostem. 5. Proti výroku I. podal žalovaný odvolání. Uvedl, že okresní soud povrchně zhodnotil jeho majetkové, výdělkové a zdravotní poměry a v rámci odvolání předložil výpis ze zdravotní dokumentace a potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dle žalovaného okresní soud nevzal v úvahu jeho další vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [příjmení], ne kterého mu bylo stanoveno výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. 7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, podle § 212, § 212a o. s. ř., přičemž odvolání žalovaného neshledal důvodným. 8. Dle § 910 občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb., dále jen o. z., mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 9. Podle § 911 o. z., lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Dle § 913 odst. 1, 2 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 11. Dle 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 12. Podle § 922 odst. 1 o. z., lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 13. Odvolací soud vycházeje z řádně zjištěného skutkového stavu okresním soudem dospěl k závěru, že okresním soudem stanovená výše výživného v částce 5 000 Kč měsíčně od [datum] plně odpovídá odůvodněným potřebám žalobce, který je studentem střední školy v maturitním ročníku a je zřejmé, že od posledního rozhodování o stanovení výživného jeho potřeby výrazně vzrostly. Rovněž pak odpovídá schopnostem a možnostem žalovaného, který by na trhu práce mohl dosáhnout příjmu minimálně ve výši 25 000 Kč čistého. Pokud žalovaný v odvolání tvrdil, že okresní soud nepřihlédl k jeho další vyživovací povinnosti k nezletilému synovi, není jeho tvrzení pravdivé, kdy naopak okresní soud tuto skutečnost zjistil a při stanovení výše výživného ji zohlednil. Je třeba uvést, že soud prvního stupně žalovaného řádně poučil o nutnosti předložit důkazy k prokázání jeho tvrzení o špatném zdravotním stavu, poučil jej o následcích nesplnění této výzvy a žalovaný důkazy před soudem prvního stupně nepředložil. V rámci odvolacího řízení tak již nebylo možné k žalovaným předloženým důkazům o jeho zdravotnímu stavu přihlížet. Pokud v rámci odvolacího řízení žalovaný předložil potvrzení o hrazení výživného od června 2022 do ledna 2023, bylo z těchto potvrzení zjištěno, že žalovaný částečně plnil svou vyživovací povinnost, avšak pouze ve výši 2 000 Kč, co odpovídá výživnému před jeho zvýšením. Proto odvolací soud při vyčíslení dluhu na výživném za období od [datum] do [datum] tento vyčíslil částkou 36 000 Kč, což odpovídá zvýšení o částku 3 000 Kč měsíčně v tomto období. 14. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), ve výroku II. změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) rozsudek tak, že dluh na výživném vzniklý jeho zvýšením za období od [datum] do [datum] činí částku 36 000 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit do [datum]. 15. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, kdy žalobce byl před soudem prvního stupně úspěšný z větší části, v rámci odvolacího řízení pak zcela, ale žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly.