8 C 54/2023 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce se domáhal uhrazení částky 65407 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum] a na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 39 000 Kč. Vyplacení úvěru žalované došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,62 % ročně a splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3200 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil celkem 12290 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 2690 Kč byla uhrazena dne [datum]. Jelikož se dostal žalovaný do prodlení s úhradou, došlo k sesplatnění celého úvěru. Žalobce kromě jistiny úvěru ve výši 47404 Kč požaduje smluvní pokutu ve výši 18 003 Kč, smluvní pokutu ve výši 1497Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalované ve výši 600 Kč a úrok ve výši 95,92 % ročně z částky 38741,10 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 184 147 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce uvedl, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. 3. Z listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že na žalovaný akceptoval (podepsal) návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána 39 000 Kč s úrokem ve výši 151,62 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaný zaplatit celkově 153456 Kč, výše splátky byla sjednána 3197 Kč měsíčně. Z oznámení ze dne [datum] vyplynulo, že žalobce schválil úvěr pro žalovaného. 4. Žalobce doložil výpis z účtu, z něhož je patrno, že na účet č. [bankovní účet] se souhlasem žalovaného byla zaslána částka 39 000 Kč. Majitelem účtu je [jméno] [příjmení] [datum narození], což vyplývá z výpisu z účtu. Z prohlášení o poskytnutí osobního účtu soud zjistil, že [jméno] [příjmení] souhlasila, aby na její účet byla zaslána částka úvěrová částka 39 000 Kč a z tohoto účtu byly rovněž hrazeny splátky úvěru. 5. Z listiny označené jako předsmluvní formulář soud ověřil, že tento žalovaný podepsal dne [datum], v listině jsou uvedeny informace ohledně podmínek úvěru a rovněž sankce za neplnění smlouvy o úvěru. 6. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z této listiny se podává, že žalovaný měl ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem 14738 Kč. Z této listiny pak vyplývá, že měl žalovaný celkové měsíční výdaje 4410 Kč (z toho bydlení 1000 Kč měsíčně). Dále bylo zjištěno, že žalovaný bydlí u rodičů. Žalobce z daného vyhodnotil, že žalovaný má volné zdroje ve výši 9328 Kč. 7. Z výplatní pásky za měsíc únor 2019 bylo zjištěno, že měl žalovaný měsíční čistou mzdu 14862 Kč a z doplatkem za hotovost obdržel částku 16502 Kč, za březen 2019 pak žalovaný od zaměstnavatele obdržel částku 16254 Kč, čistá mzda činila 14614 Kč, zbytek byl za hotovost. 8. Z předložené pracovní smlouvy pak bylo soudem ověřeno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru uzavřenu pracovní smlouvu na dobu určitou od [datum] do [datum] 9. Z předložených výzev soud ověřil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek a byl upozorněn na možnost sesplatnění celého dluhu. 10. Z žádosti žalovaného ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný požádal o úpravu splátek z důvodu skončení pracovního poměru. 11. Pracovní poměr žalovaného skončil dohodou ke dni [číslo], což vyplývá z listiny označené jako Dohoda o rozvázání pracovního poměru. 12. Z listiny ze dne [datum] a upraveného splátkového kalendáře bylo soudem zjištěno, že žalobce vyhověl žalovanému a provedl odklad splátek [číslo] 13. Z oznámení ze dne [datum] vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno z důvodu prodlení sesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dluhu v celkové částce 47404 Kč. 14. Z ostatních předložených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí soudu ve věci samé. 15. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). 16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 23. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnu