19 C 55/2024-22 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplaceného příspěvku, placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel neměl v období od , datum, do , datum, spisová značkaa v období od , datum, do , datum, k vozidlu s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg, nákladnímu automobilu DAF, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , sjednáno pojištění odpovědnosti (tzv. povinné ručení), ačkoli je k tomu dle zmíněného zákona povinen.2. , právnická osoba, vyzvala dne , datum, a dne , datum, žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku , částka, a nákladů na uplatnění ve výši , částka, za každou pohledávku.3. Protože bylo věc možné rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na zahájení řízení, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, přestože mu byla žaloba i výzva doručena, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Po skutkové stránce bylo zjištěno následující. Žalovaný v rozhodné době, tj. od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, , byl provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla - nákladního automobilu osobního automobilu DAF, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , přičemž ve vztahu k tomuto vozidlu v rozhodné době nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (povinné ručení). Žalobkyně proto žalovaného dne , datum, a dne , datum, vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku za uvedenou dobu, během níž bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, vypočteného z denní sazby pro nákladní automobily jiné než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg ve výši , částka, , tedy částku , částka, (62 dnů x , částka, ), resp. o částku , částka, (včetně nákladů na vymáhání) a částku , částka, (80 dnů x , částka, ), resp. o částku , částka, (včetně nákladů na vymáhání). Následně žalobkyně, před podáním žaloby, žalovaného o zaplacení těchto částek, včetně nákladů na jejich uplatnění, ještě písemně upomenula předžalobní výzvou ze dne , datum, a ze dne , datum, . Žalovaný však žalobkyni doposud z tohoto právního důvodu nezaplatil ničeho. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem a vlastníkem předmětného nákladního automobilu; tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s provedenými důkazy a žalovaný, ač měl možnost, je nijak nezpochybnil.5. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 písm. a) tamtéž (tj. povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Dle § 4 odst. 3 a § 5 tamtéž se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla povinnost podle § 1 odst. 2 písm. a) porušena, a výše denní sazby podle druhu vozidla, přičemž výši denní sazby stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 2 odst. 1 písm. p) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, činí tato denní sazba příspěvku pro nákladní automobily jiné než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg , částka, . Podle § 4 odst. 4 a § 5 téhož zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit , právnická osoba, příspěvek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, přičemž výši nákladů stanoví Ministerstvo financí v § 2a uvedené vyhláškyShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FOve výši , částka, . Žalobkyně žalovaného jako osobu zapsanou jako vlastníka v souladu s § 4 odst. 6 a 7 vyzvala do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, přičemž mu stanovila lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučila žalovaného o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a rovněž o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu.6. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, jež žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti příspěvku.7. Vzhledem ke shora popsanému tak soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku včetně příslušenství, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.