10 C 274/2025-25 — Okresní soud v Litoměřicích

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení spotřebitelského úvěru. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit formou měsíčních splátek. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy.Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den , datum, . Žalované bylo doručováno do vlastních rukou předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalované bylo doručováno tak, že dne , datum, po marném pokusu o doručení byla zásilka uložena na 10 dní na poště a , datum, byla zásilka vrácena zpět soudu, dále pak soud vyvěsil na úřední desku sdělení o doručování.Podle ustanovení § 153b, odstavec 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce, obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně při jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných, když byla doložena listinami a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou ( včetně zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016Sb.,) když žalobkyně požadovala vrácení pouze půjčené částky ve výši 40 000 Kč, na kterýžto dluh žalovaná ničeho nezaplatila. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 315,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a dále odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písmeno c) a § 11 advokátního tarifu ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby, náhrady hotových výdajů v úhrnné výši 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální výši 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 6 písmeno a) advokátního tarifu a DPH ve výši 504 Kč podle § 137 odst. 3 písmeno b) o. s. ř., dále odměny advokáta za účast na jednání ve výši 2 700 Kč dle § 7 a § 11 advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby 450 Kč dle § 14b odst. 6 písmeno b) advokátního tarifu a DPH ve výši 661,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s .ř..