10 C 281/2025-23 — Okresní soud v Litoměřicích

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nepovoleného debetního zůstatku. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o účtu č. , hodnota, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Následně právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního zůstatku na běžném účtu, byl sjednán do limitu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Nepovolený debetní zůstatek i přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně žalovaný nezaplatil, což představovalo závažné porušení smlouvy. Pohledávka na zaplacení celého kontokorentu byla dne , datum, převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovaný byl písemně vyzván k úhradě celé dlužné částky s úroky, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena.Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den , datum, . Žalovanému bylo dne doručováno do vlastních rukou předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovanému bylo doručováno tak, že dne , datum, po marném pokusu o doručení byla zásilka uložena na 10 dní na poště a dne , datum, byla zásilka vložena do domovní schránky žalovaného.Podle ustanovení § 153b, odstavec 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce, obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně při jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných, když byla doložena listinami a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 627,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 872 Kč a dále odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písmeno c) a § 11 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby, náhrady hotových výdajů v úhrnné výši 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální výši 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 6 písmeno a) advokátního tarifu a DPH ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 písmeno b) o. s. ř., dále odměny advokáta za účast na jednání ve výši 1 980 Kč dle § 7 a § 11 advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby 450 Kč dle § 14b odst. 6 písmeno b) advokátního tarifu a DPH ve výši 510,30 Kč podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s .ř..