14 C 61/2025-30 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 22 405 Kč. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení příspěvku odvozuje z ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyně zjistila, že žalovaná coby provozovatel vozidla neměla v období od 25. 7. 2023 do 29. 1. 2024, tj. po dobu 189 dní, sjednáno k nákladnímu automobilu reg. značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , IBAN, , s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg, pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výzvou ze dne 26. 3. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 9. 6. 2024. Žalobkyně následně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalovaná však ke dni podání žaloby (1. 6. 2025) uhradila toliko 5 000 Kč. Žalobkyně kromě dlužné částky dále požaduje náklady spojené s mimosoudním uplatněním ve výši 300 Kč, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení.2. Soud ve věci vydal dne 5. 6. 2025 pod č.j. EPR 159988/2025-5 elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná včasný odpor. V podaném odporu žalovaná namítá, že s žalobkyní má ode dne 3. 3. 2025 sjednaný splátkový kalendář, splátky byly hrazeny, přičemž pouze v květnu 2025 byla v prodlení, avšak ze strany žalobkyně nedorazila žádná výzva. Na účet žalobkyně poté zaslala 5 800 Kč. Žalovaná žádá o ponechání splátek.3. Žalobkyně se k podanému odporu písemně vyjádřila podáním ze dne 7. 8. 2025 tak, že žalovaná si emailem ze dne 16. 8. 2024 sjednala splátkový kalendář, avšak nenavrhla výši splátek. Žalobkyně za žalovanou eviduje několik pohledávek, kdy tato pohledávka je evidována pod VS , var. symbol, . Po zahájení soudního řízení žalovaná na tuto pohledávku uhradila dne 10. 6. 2025 částku 5 000 Kč, dne 1. 7. 2025 částku 2 500 Kč a dne 13. 7. 2025 částku 2 500 Kč, celkem tedy 10 000 Kč, kdy tuto částku žalobkyně zcela započetla na jistinu pohledávky. Žalobkyně tedy vzala podanou žalobu co do této uhrazené částky spolu s odpovídajícím úrokovým příslušenstvím částečně zpět.4. Soud tedy nejprve dle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), bez vyjádření žalované řízení v požadovaném rozsahu částečně zastavil, když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání (výrok I.), a dále po provedeném dokazování žalobě v její zbývající části vyhověl (výrok II.).5. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že výzvou ze dne 26. 3. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou jako vlastníka/provozovatele vozidla - nákladního automobilu reg. značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , IBAN, , s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg, k zaplacení částky 27 705 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaná byla vlastníkem nebo provozovatelem uvedeného vozidla a toto vozidlo nemělo v období od 25. 7. 2023 do 29. 1. 2024 uzavřeno tzv. povinné ručení (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Denní sazba dle typu vozidla činila 145 Kč a náklady na uplatnění pohledávky za žalovanou 300 Kč. Upomínkou pak žalobkyně žalovanou vyzvala opětovně. Doručením výzvy započala žalované běžet 30 denní lhůta k úhradě dlužné částky ve výši celkem 27 705 Kč (tj. 145 Kč x 189 dní + 300 Kč). V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v rozhodné době byla provozovatelem předmětného vozidla. Tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s provedenými důkazy a žalovaná je ani v podaném odporu nijak nezpochybnila.6. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 písm. a) tamtéž (tj. povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Dle § 4 odst. 3 a § 5 tamtéž se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla povinnost podle § 1 odst. 2 písm. a) porušena, a výše denní sazby podle druhu vozidla, přičemž výši denní sazby stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, činí tato denní sazba příspěvku pro vozidlo žalované 145 Kč. Výše příspěvku tedy činí 145 Kč x 189 dní, tj. celkem částku 27 405 Kč. Podle § 4 odst. 4 a § 5 téhož zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, přičemž výši nákladů stanoví Ministerstvo financí v § 2a uvedené vyhlášky ve výši 300 Kč. Žalobkyně žalovanou jako osobu zapsanou jako vlastníka v souladu s § 4 odst. 6 a 7 vyzvala do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, přičemž mu stanovila lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučila žalovaného o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a rovněž o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu.7. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem 5 000 Kč a po podání žaloby ve shora uvedených platbách celkem 10 000 Kč, kdy veškeré platby započetla žalobkyně na jistinu pohledávky, tedy k úhradě zbývá 12 705 Kč. Z emailové komunikace účastníků pak dále vyplývá, že žalovaná dlužila příspěvky u vícero svých vozidel, měla sjednány splátkové kalendáře, avšak splátky řádně nehradila. Soud proto žalobě vyhověl co do zbývající žalovanou dosud neuhrazené částky.8. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, jež žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti příspěvku. Soud současně v úročení zohlednil veškeré žalovanou dosud uhrazené platby.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Žaloba byla žalobkyní podána důvodně a částečně vzata zpět byla pro pozdější chování žalované, která po podání žaloby žalovanou pohledávku částečně uhradila. Ve zbytku pak žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni tedy náleží plná náhrada nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 909 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) ve výši 1 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za ony tři úkony právní služby v paušální výši 300 Kč (dle § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu); k odměně a náhradě hotových výdajů pak soud připočetl DPH ve výši 21 %, neb zastupující advokát je plátcem této daně. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.10. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž soud neshledal důvod pro možnost splátek, neb žalované byly již před zahájením řízení splátky žalobkyní poskytnuty, avšak žalovaná je řádně nehradila.