19 C 103/2025-34 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce v žalobě požadoval zaplacení částky 13 013,32 Kč s přísl. Uvedl, že dne 18.7.2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které, se žalobce zavázal, že žalovanému poskytne spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla spatná dne 17.8.2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 8.1.2026. Následně žalobce žalovanému dne 18.7.2024 zaslal na účet č. , č. účtu, částku 5 000 Kč a ještě téhož dne další částku ve výši 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobce smlouvu vypověděl a žalovaného o tom informoval emailem ze dne 21.11.2024. Výše dlužné částky 12 863,60 Kč je tvořena jistinou ve výši 5 499,97 Kč, poplatkem za službu „Presto“ ve výši 330 Kč, poplatkem za „informační SMS servis“ ve výši 22,08 Kč a smluvním úrokem ve výši 7 011,55 Kč. Vyjma shora uvedené částky žalobce požaduje uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení. Za období od 18.8.2024 do 16.11.2024 byla smluvní pokuta kapitalizována v částce 149,72 Kč. Žalobce rovněž v žalobě podrobně popsal, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy žalobce vycházel z dostupných bankovních a nebankovních rejstříků, výpisu z účtu žalované i z ověřené výše příjmu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudní písemnosti si nepřebíral. Tyto mu byly zasílány na evidenční adresu , adresa, , kde mu byly dne 8.8.2025 uloženy na poště a po uplynutí úložní doby mu byly vhozeny do poštovní schránky.3. Soud provedl a zhodnotil důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 18.7.2024. V uvedené úvěrové smlouvě, tak jak byla soudu předložena, však chybí základní údaje. V čl. II odst. 1 smlouvy je např. uvedeno, že „věřitel poskytne Klientovi v jeho prospěch částku až do výše Kč, jako spotřebitelský úvěr…“. Z uvedeného ustanovení, ani z z dalších ustanovení předmětné úvěrové smlouvy však není vůbec patrné, jakou částku měl žalobce žalovanému poskytnout. V čl. VI-Vlastosti úvěru rovněž není vůbec uvedeno, jaká je celková maximální výše úvěru, kdy je zde uvedeno „celková maximální výše úvěru Kč“, aniž by zde opět byla uvedena jakákoliv částka. Stejným způsobem v uvedeném článku úvěrové smlouvy absentuje i ustanovení o úrokové sazbě. Úvěrová smlouva byla žalovaným elektronicky podepsána. Z Přehledu bankovních transakcí má soud za prokázané, že dne 18.7.2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 5 000 Kč a dále částka 500 Kč. Uvedený účet se shoduje s účtem, který je uvedené v úvěrové smlouvě uveden u žalovaného. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, . soud zjistil, že se jedná o interní záznamy žalobce, z kterých vyplývá, že výše příjmu žalovaného měla činit 86 900 Kč.4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuj, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.9. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 tak, že ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.13. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalovaného, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného. Soud měl k dispozici pouze interní záznam žalobce (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .), který však nijak neprokazuje, že by žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zkoumal jeho reálné příjmy a výdaje. Shora uvedený výpis je pouze interním záznamem žalobce, který si žalobce sám vytváří a stran reálného a hodnověrného posuzování úvěruschopnosti ničeho neprokazuje. Reálné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného by mohlo být prokázáno předložením jeho výpisu z účtu, který by mohl poskytnout hodnověrný obraz o hospodaření a bonitě žalovaného, o výši jeho příjmů a výdajů. Žalobce rovněž mohl zkoumání úvěruschopnosti prokázat předložením výplatnic žalovaného, či jeho pracovní smlouvy, nic však z uvedených důkazů soudu předloženo nebylo.14. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalovaného prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413) „poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“15. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem-viz rozhodnutí např. pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, či č.j. 84 Co 117/2025-53, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Vyjma shora uvedených závěrů o neprokázání řádného zkoumán