19 C 133/2025-36 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce v žalobě požadoval zaplacení částky 12 786,54 Kč s přísl. Uvedl, že dne 26.7.2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které, se žalobce zavázal, že žalovanému poskytne spotřebitelský úvěr až do 48 000 Kč s možností postupného čerpání. Následně žalobce žalovanému dne 26.7.2024 zaslal na účet č. , č. účtu, částku 5 500 Kč. Smluvní úrok byl v čl. VII odst. 3, a čl. VI úvěrové smlouvy sjednán ve výši 1,07% denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobce smlouvu vypověděl a žalovaného o tom informoval emailem ze dne 25.11.2024. Výše dlužné částky 12 786,54 Kč je tvořena jistinou ve výši 5 499,97 Kč, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč, Anonymizováno, a smluvním úrokem ve výši 7 012,12 Kč a poplatkem za službu Presto ve výši 165 Kč. Vyjma shora uvedené částky žalobce požaduje uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení. Za období od 26.8.2024 do 24.11.2024 byla smluvní pokuta kapitalizována v částce 86,89 Kč. Žalobce rovněž v žalobě podrobně popsal, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy žalobce měl vycházet z dostupných bankovních a nebankovních rejstříků, výpisu z účtu žalovaného i z ověřené výše příjmu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudní písemnosti si nepřebíral. Tyto mu byly zasílány, , na evidenční adresu, , adresa, , kde mu byly dne 10.9.2025 uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu.3. Soud provedl a zhodnotil důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 17.5.2024 a na jejím základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 48 000 Kč a žalovaný se na úhradu poskytnuté částky zavázal uhradit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky a dále smluvní úrok ve výši 1,066% denně. Celý úvěr měl být zaplacen 17.1.2026 v denních splátkách s tím, že první splátka se stala splatnou dne 25.8.2024. Úvěrová smlouva byla žalovaným elektronicky podepsána. Z Přehledu bankovních transakcí má soud za prokázané, že dne 26.7.2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 5 500 Kč. Uvedený účet se shoduje s účtem, který je uvedené v úvěrové smlouvě u žalovaného. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, . soud zjistil, že se jedná o interní záznamy žalobce, z kterých vyplývá, že výše příjmu uvedená žalovaným měla činit 26 000 Kč. Z databáze časových řad ARAD publikované Českou národní bankou soud zjistil, že průměrná úroková sazba úvěru poskytovaných bankami domácnostem v červenci 2024 činila 6,16% ročně.4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuj, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.9. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 tak, že ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.13. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalovaného, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného. Soud měl k dispozici pouze interní záznam žalobce (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .), který však nijak neprokazuje, že by žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zkoumal jeho reálné příjmy a výdaje. Shora uvedený výpis je pouze interním záznamem žalobce, který si žalobce sám vytváří a stran reálného a hodnověrného posuzování úvěruschopnosti ničeho neprokazuje. Reálné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného by mohlo být prokázáno předložením jeho výpisu z účtu, který by mohl poskytnout hodnověrný obraz o hospodaření a bonitě žalovaného, o výši jeho příjmů a výdajů. Žalobce rovněž mohl zkoumání úvěruschopnosti prokázat předložením výplatnic žalovaného, či jeho pracovní smlouvy, nic však z uvedených důkazů soudu předloženo nebylo.14. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalované prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413) „poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“15. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem-viz rozhodnutí např. pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, či č.j. 84 Co 117/2025-53, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Vyjma shora uvedených závěrů o neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, má soud za to, že úvěrová smlouva je neplatná i pro nemravné sjednání úrokové sazby. Výše smluvního úroku byla v uvedené úvěrové smlouvě sjednána ve výši 1,07% denně, což činí 390%