19 C 66/2025-28 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem tohoto řízení bylo zaplacení částky ve výši 15 581,20 Kč příslušenstvím. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c., (dříve spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c.). s žalovaným dne 13.8.2024 uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku 15 581,20 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději dne 13.12.2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobce www., Anonymizováno, .cz. Odesláním žádosti o půjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami a jejich přílohami. Žalovaný rovněž žalobci poskytl údaje o svém rodném čísle, číslo dokladu totožnosti a číslo bankovního konta. Právní předchůdce žalobce žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, zaslal úvěrovanou částku pod VS , var. symbol, . Protože žalovaný dluh nesplatil, činí dlužná částka 15 581,20 Kč. Žalobce dále uvedl, že před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného a žalovaný byl rovněž lustrován ve veřejně přístupných databázích. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 na základě které byla pohledávka ze strany , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c., (dříve spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c.) vůči žalovanému postoupena na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soudní obsílky včetně žaloby byly žalovanému zaslány do datové schránky, kam mu byly doručeny dne 21.7.2025 na základě fikce.3. Soud zhodnotil důkazy, které předložil žalobce a dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 13.8.2024 Smlouvu o úvěru, kde žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako úvěrující, poskytl žalovanému, jako úvěrovanému, částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do15i dnů od zaslání Výpisu (13.12.2024). Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že úvěr byl žalobci uhrazen, nese žalovaný, který tak měl možnost soudu prokázat, že dluh již splatil. Shora uvedený skutkový závěr soud opřel o shora uvedenou úvěrovou smlouvu i důkaz nazvaný „Loan aplication info“, kde jsou uvedeny podstatné náležitostí úvěrové smlouvy i bankovní účet žalovaného č., č. účtu, . Vyplacení úvěru ve výši 10 000 Kč na shora uvedený účet žalovaného je prokazováno potvrzením o provedené platbě (external payout). Výše dlužné částky je prokazována i vyúčtováním ve faktuře pod VS , var. symbol, , z které vyplývá, že dlužná jistina činí 10 000 Kč, dlužné poplatky za účelně vynaložené náklady činí 750 Kč a dlužné roky za období čerpání činí 4 871,46 Kč. Aktivní legitimaci ve sporu má soud za prokázanou ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2020, kterou byla pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovaným postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 15.1.2025-Oznámení o postoupení pohledávky.4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.5. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, peněžní prostředky vrátit a zaplatiti úroky.6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.9. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 tak, že ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.13. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalovaného, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného. K prokázání ověření bonity žalovaného žalobce soudu nepředložil a soud má za to, že žalobce neprokázal, že by objektivně zkoumal bonitu žalovaného, že by fakticky zjišťoval jeho příjmy a výdaje.14. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalovaného prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413) „poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“15. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem-viz rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z. neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Po právní stránce tedy soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Ze shora uvedených důkazů vyplývá, že ze smlouvy o úvěru žalobce žalovanému poskytl jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky a poplatky v celkové výši 17 959,74 Kč do 13.12.2024. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Pokud tedy žalobce poskytl na základě neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 10 000 Kč, tak se žalovaný na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil a musí jí žalobci vydat.17. Soud tedy žalobci přiznal nárok na zaplacení částky 10 000 Kč spolu se zákonnými úroky ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 14.12.2024 do zaplacení. Výše zákonných úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z.