20 C 222/2025-35 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 650 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 m3, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , IBAN, (dále jen „vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel ve vlastnictví žalovaného, který je v registru veden zároveň i jako provozovatel. V období od 18. 8. 2020 do současnosti je v evidenci vozidel evidován jako vlastník i provozovatel vozidla , jméno FO, . Žalobkyně předložila soudu kupní smlouvu uzavřenou mezi , jméno FO, a žalovaným ze dne 27. 8. 2020 o koupi vozidla. Žalovaný, coby provozovatel, neměl od 1. 8. 2023 do , datum, k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo nepojištěno 190 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 11. 6. 2024. Částka 12 650 Kč se skládá ze základu příspěvku, konkrétně 65 Kč, který je vynásoben počtem dní, tj. 190 dní, dále žalobkyně požaduje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho.2. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovanému byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žalovaný soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání.3. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP, zjištěné údaje o vozidle, předžalobní upomínka ze dne 29. 7. 2024, podací arch, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 28. 3. 2024, dále sdělení Městského úřadu v Roudnici nad Labem, kterým bylo soudu sděleno, že v předmětném období, tedy od 1. 8. 2023 do 6. 2. 2024 byl vlastníkem/provozovatelem vozidla , jméno FO, . Žalobkyně soudu předložila kupní smlouvu na vozidlo uzavřenou mezi , jméno FO, a žalovaným ze dne 27. 8. 2020. Soud tak má za prokázané, že vlastnické právo k vozidlu přešlo s účinností předložené smlouvy na žalovaného. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškeré skutečnosti v žalobě tvrzené ohledně provozování předmětného vozidla bez sjednaného pojištění a výše dlužné částky má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z § 1 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb., § 45 odst. 2 a § 47 zákona č. 30/2024 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.6. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.7. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024 a za 1 úkon právní služby á 400 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21 % DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 273 Kč z částky 1 300 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 2 573 Kč.8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.9. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.