21 C 140/2025-20 — Okresní soud v Litoměřicích

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplaceného příspěvku, placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPOPV“). Žalovaný, coby vlastník/provozovatel neměl v období od 30. 7. 2024 do 4. 12. 2024 k vozidlu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2500 cm3, osobního automobilu registrační značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, , sjednáno pojištění odpovědnosti (tzv. povinné ručení), ačkoli je k tomu dle zmíněného zákona povinen. Žalobkyně dne 9. 1. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 11 904 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.Soud na základě listinných důkazů (výzva ze dne 9. 1. 2025 k úhradě příspěvku, včetně doručenky, upomínky, předžalobní upomínka ze dne 19. 6. 2025 včetně doručenky, výpisu z registru vozidel a sdělení , právnická osoba, v Lovosicích k vlastníku vozidla) dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný byl v rozhodné době, tj. od 30. 7. 2024 do 4. 12. 2024 provozovatelem nebo vlastníkem motorového vozidla - osobního automobilu registrační značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, , přičemž ve vztahu k tomuto vozidlu v rozhodné době nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (povinné ručení). Žalobkyně proto žalovaného vyzvala dne , datum, k zaplacení zákonného příspěvku za uvedenou dobu, během níž bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, vypočteného z denní sazby pro osobní automobily s objemem válců motoru nad 2500 cm3 ve výši 93 Kč, tedy částku 11 904 Kč (128 dnů x 93 Kč), resp. o částku 12 204 Kč (včetně nákladů na vymáhání). Následně žalobkyně, před podáním žaloby, žalovaného o zaplacení těchto částek, včetně nákladů na jejich uplatnění, ještě písemně upomenula předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025. Žalovaný však žalobkyni doposud z tohoto právního důvodu nezaplatil ničeho. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem předmětného osobního automobilu; tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s provedenými důkazy a žalovaný, ač měl možnost, je nijak nezpochybnil.Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po níž bylo motorové vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu podle § 6, § 45 a násl. ZPOPV, splatné ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy žalobkyně (viz § 46 ZPOPV). Výši denní sazby podle druhu vozidla a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč pro účely zákona stanoví § 5 a § 6 vyhl. Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. kterou se provádí ZPOPV.Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 204 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.