7 C 88/2025-115 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně a) domáhala určení vlastnického práva k nemovité věci, konkrétně parc. č. , hodnota, , zahrada, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále také jen „Nemovitá věc“). Předmětná Nemovitá věc je dle katastru nemovitostí ve vlastnictví , Anonymizováno, , s právem hospodaření , právnická osoba, . Žalobkyně a) je naproti tomu vlastnicí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , a dále pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaných u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalobkyně a) tvrdila, že je oprávněnou držitelkou Nemovité věci od února , Anonymizováno, , kdy ji spolu s dalšími nemovitými věcmi fakticky nabyla na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , sepsané formou notářského zápisu. Kupní smlouva byla uzavřena mezi paní , jméno FO, jako prodávající a manžely , jméno FO, jako kupujícími. Manžel žalobkyně a), , tituly před jménem, , jméno FO, , dne , datum, zemřel. Předmětné nemovité věci manželé , jméno FO, kupovali v hranicích tak, jak byly v terénu vytyčeny oplocením. Sporná Nemovitá věc se v době koupě nacházela uvnitř oplocené zahrady a tvořila 1 % celkové výměry kupovaných pozemků. Při koupi tedy byli kupující v dobré víře, že Nemovitá věc tvoří součást oplocené zahrady přiléhající k zakoupené usedlosti č. p. , Anonymizováno, . Nemovitou věc žalobkyně a) nerušeně užívala od února , Anonymizováno, až do podzimu , Anonymizováno, , tj. více než 30 let, kdy byla informována, že vlastníkem je stát. Žalobkyně a) v omylu následně uzavřela dne , datum, pachtovní smlouvu ohledně Nemovité věci a zavázala se k úhradě pachtovného ve výši , částka, ročně s tím, že žalované zaplatila rovněž pachtovné za tři roky zpětně ve výši , částka, . Následně požádala o odkup Nemovité věci, avšak v rozhodnou dobu již byla její vlastnicí. Žalobkyně a) se totiž domnívala, že Nemovitou věc vydržela do svého vlastnictví, a to buď řádným vydržením podle § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a to ke dni , datum, , neboť byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí Nemovitá věc patří a nabyla ji řádným nabývacím titulem v roce , Anonymizováno, a po dobu deseti let ji řádně užívala a držela, anebo mimořádným vydržením podle § 1095 o. z., a to ke dni , datum, , neboť ji držela a užívala více než dvacet let, konkrétně 29 let, nikoli v nepoctivém úmyslu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a další). Žalobkyně a) se proto nyní dovolává skutečného právního stavu, který má přednost před stavem evidovaným ve veřejných knihách, a odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně a) se pokusila vyřešit spor mimosoudně, když dopisem sepsaným prostřednictvím své právní zástupkyně ze dne , datum, vyzvala žalovanou k nápravě nesouladu mezi faktickým a právním stavem formou prohlášení, které by sloužilo jako podklad pro zápis skutečného vlastníka sporné Nemovité věci do katastru nemovitostí. Žalovaná na tuto výzvu reagovala přípisem ze dne , datum, s tím, že žádosti nelze vyhovět.2. Lze tedy shrnout, že současný stav zápisů v katastru nemovitostí ohledně vlastnického práva k Nemovité věci není v souladu se skutečným právním stavem, čímž je současně dán naléhavý právní zájem žalobkyně a) na určení vlastnického práva podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť uvedení právního stavu a stavu zápisu v katastru do souladu nelze dosáhnout jinak než pravomocným soudním rozhodnutím, které bude podkladem pro provedení zápisu do katastru nemovitostí.3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že v daném případě nelze uznat mimořádné vydržení (§ 1095 o. z.), neboť z tvrzení žalobkyně a) vyplývá, že její jednání při nabytí a výkonu držby nebylo poctivé v obecném smyslu. Žalobkyně a) ohledně Nemovité věci uzavřela pachtovní smlouvu, uhradila pachtovné zpětně a následně požádala o odkup Nemovité věci, což podle názoru žalované svědčí o tom, že žalobkyně a) věděla, že se ujímá držby cizí věci. Z těchto důvodů považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí v celém rozsahu.4. Na toto vyjádření reagovala žalobkyně a) replikou, ve které označila právní argumentaci žalované za právně irelevantní, která navíc nemůže obstát ve světle současné judikatury. Žalobkyně a) byla po více než 34 letech nerušeného užívání kontaktována žalovanou s informací, že pozemek je ve vlastnictví státu. Vzhledem k věku žalobkyně a) (, Anonymizováno, let) a autoritě státní instituce jednala v dobré víře, že je třeba situaci vyřešit, a proto uzavřela pachtovní smlouvu. Nelze jí přičítat k tíži, že jako laik nevěděla, že pozemek již vydržela, a to nejpozději k , datum, , i když není zapsána v katastru nemovitostí. Judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) vykládá, že podmínkou mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. není poctivá držba, ale absence nepoctivého úmyslu. Zákon vyžaduje pouze uplynutí dvojnásobné vydržecí doby a to, aby držiteli nebyl prokázán nepoctivý úmysl. Nikoli v nepoctivém úmyslu jedná ten, kdo se ujímá držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu tíží toho, kdo vydržení popírá, tj. žalovanou. Nepoctivým úmyslem je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, například svémocné vetření do držby nebo jednání lstí. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je přitom vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjasnila, že podmínky mimořádného vydržení musí být splněny při uchopení držby, nikoli po celou dobu jejího výkonu. Podle § 1095 o. z. má vlastník v průběhu dvojnásobné vydržecí doby dostatek prostoru k uplatnění svého práva, a proto nejsou na držbu kladeny tak přísné nároky jako u řádného vydržení. Skutečnost, že později zjistí, že vlastníkem je někdo jiný, sama o sobě podmínky mimořádného vydržení neruší (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). V projednávané věci bylo vlastnictví žalobkyně a) zpochybněno až poté, co své právo originárně nabyla. Argumentace žalované tak nemůže ničeho změnit na závěru, že žalobkyně a) Nemovitou věc vydržela. Naopak potvrzuje, že žalovaná nebyla bdělá svých práv, neboť od roku , Anonymizováno, , kdy se žalobkyně a) ujala držby, nepodala žalobu na ochranu vlastnického práva a mimořádnému vydržení nezabránila.5. Na to žalovaná reagovala duplikou, ve které předně poukázala na nabývací titul žalobkyně a) a jejího manžela, , jméno FO, , a to kupní smlouvu sepsanou formou notářského zápisu , spisová značka, dne , datum, Státním notářstvím v , adresa, , která jasně vymezuje pozemky nabyté v souvislosti s koupí zemědělské usedlosti č. p. , Anonymizováno, v , adresa, . Dále na usnesení Okresního soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , z něhož vyplývá, jaké nemovité věci vlastnili manželé ke dni úmrtí , Jméno žalobce, dne , datum, . Pro úplnost lze uvést, že při obnově katastrálního operátu v roce , Anonymizováno, byly parcely žalobkyně a) (LV , číslo, ) uvedeny ve stejné výměře jako před přepracováním; pokud by žalobkyně a) s obnovou nesouhlasila, mohla uplatnit námitky. Žalovaná namítá, že mimořádné vydržení (§ 1095 o. z.) nelze uznat, pokud se prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo poctivé v obecném smyslu. Podle žalované tomu nasvědčuje, že žalobkyně a) při projednání dědictví dne , datum, nenárokovala spornou parcelu, v roce , Anonymizováno, při obnově katastrálního operátu nerozporovala stav zápisu, který předmětnou parcelu nezahrnoval, dne , datum, uzavřela pachtovní smlouvu, uhradila pachtovné zpětně a následně požádala o odkup pozemku. Z těchto skutečností žalovaná dovozuje, že žalobkyně a) si musela být vědoma, že se ujímá držby cizího pozemku, a její jednání nebylo poctivé, proto je podle žalované nutné vyloučit mimořádné vydržení V návaznosti na výše uvedené žalovaná navrhla, aby si soud vyžádal od příslušného finančního úřadu informaci, zda žalobkyně a) platila daň z nemovitých věcí i ve vztahu k předmětnému pozemku, neboť sama tuto informaci získat nemůže.6. Po poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně a) k věci uvedla, že svůj nárok nadále opírá pouze o ustanovení § 1095 o. z. o mimořádném vydržení, neboť k jeho splnění není třeba prokazovat právní důvod ani dobrou víru, postačí, že držitel jednal bez nepoctivého úmyslu, tedy v přesvědčení, že držbou nepůsobí nikomu újmu. Žalobkyně a) zopakovala, že spolu s ma