12 C 28/2026-46 – Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, představující dluh vzniklý ze smlouvy o kontokorentu č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným. Touto smlouvou bylo žalovanému umožněno přečerpat účet formou neúčelového úvěru, který byl žalovanému poskytnut formou úvěrového limitu ve výši 11 000 Kč. Dne , datum, byl na základě dodatku ke smlouvě o kontokorentu navýšen úvěrový limit na částku 14 000 Kč. Žalovaný využil svého oprávnění vyčerpat úvěr, ale dlužnou částku dle smlouvy neuhradil. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě, žalovaný na výzvy adekvátně nezareagoval a dluh neuhradil. Žalobkyně prohlásila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni , datum, za okamžitě splatné a vyzvala žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku. Žalobkyně ke dni , datum, zkapitalizovala běžící smluvní úrok a úrok z prodlení. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 20 111,67 Kč tvořené nesplacenou jistinou ve výši 13 453,96 Kč, dlužnými poplatky ve výši 1 950 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem do , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 3 148,18 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení do , datum, ve výši 1 559,53 Kč, a dále se domáhá úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 13 453,96 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 13 453,96 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně dále doplnila podrobnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného na základě statistického modelu porovnání příjmů a výdajů žalovaného, na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného.2. Žaloba byla žalovanému doručena, žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikovaným, uplatněným pohledávkám ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku.3. K jednání, které se ve věci konalo se účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a skutková tvrzení žalobkyně nijak nepopřel. Žalobkyně svou neúčast i neúčast právního zástupce omluvila a požádala soud, aby jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, právního zástupce žalobkyně a žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu.4. Ze skutkových tvrzení žalobkyně má soud ze všech předložených a provedených listinných důkazů za prokázané následující skutkové okolnosti.5. Žalobkyně jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne , datum, na základě jeho žádosti o poskytnutí úvěru smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, , jejímž předmětem bylo poskytnutí neúčelového úvěru formou možnosti přečerpání běžného účtu. Smluvní vztah byl koncipován jako úvěr ve smyslu občanského zákoníku a jeho nedílnou součást tvořily podmínky pro kontokorent, příslušná oznámení banky o úrokových sazbách a sazebník poplatků. Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace, včetně podmínek kontokorentu, s nimiž byl žalovaný prokazatelně seznámen a jejichž znění výslovně akceptoval. Současně žalovaný potvrdil i seznámení se způsobem úročení poskytnutého úvěru.6. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 11 000 Kč, který byl oprávněn čerpat prostřednictvím svého účtu a následně splácet v souladu se sjednanými podmínkami. Následně byl dne , datum, uzavřen dodatek ke smlouvě, kterým byl tento úvěrový limit navýšen na částku 14 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě zjištěných údajů o jeho příjmech, výdajích a údajů z relevantních databází, čímž ověřila jeho schopnost závazek splácet.7. Žalovaný následně svého oprávnění čerpat úvěr využil a finanční prostředky z poskytnutého kontokorentního úvěru vyčerpal. Po vyčerpání úvěrového rámce však žalovaný přestal plnit své smluvní povinnosti, zejména povinnost vzniklý dluh splácet v souladu se smlouvou a všeobecný-mi obchodními podmínkami žalobkyně. V důsledku tohoto neplnění vykazoval jeho účet nepovolený záporný zůstatek a dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena ani přes splatnost jednotlivých závazků.8. Žalobkyně v návaznosti na vzniklé prodlení žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím upomínek a výzev, v nichž mu poskytovala dodatečné lhůty k plnění v rozsahu odpovídajícím smluvním ujednáním. Tyto výzvy však žalovaný nerespektoval a na výzvy adekvátně nereagoval, přičemž dluh nadále nehradil. Za tohoto stavu, kdy žalovaný dlouhodobě neplnil své finanční závazky vyplývající ze smlouvy, a to ani přes předchozí písemná upozornění, žalobkyně využila smluvního oprávnění a ke dni , datum, prohlásila veškeré své pohledávky z uvedeného úvěrového vztahu za okamžitě splatné, o čemž žalovaného vyrozuměla a současně jej vyzvala k jednorázovému uhrazení celého dluhu.9. Ani po zesplatnění úvěru žalovaný svůj závazek nesplnil. Ke dni , datum, žalobkyně provedla kapitalizaci doposud naběhlého smluvního úroku a úroku z prodlení, přičemž celková pohledávka žalobkyně za žalovaným činila částku 20 111,67 Kč. Tato částka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 13 453,96 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 148,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 559,53 Kč a dále z dlužných poplatků ve výši 1 950 Kč.10. Žalobkyně však v řízení uplatnila pouze část své pohledávky, a to ve výši 15 403,96 Kč, představující jistinu spolu s částí příslušenství, a současně se domáhala zaplacení dalšího smluvního úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 13 453,96 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z téže částky od téhož data až do zaplacení, jakož i již kapitalizovaného smluvního úroku a úroku z prodlení ve výše uvedených částkách.11. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu k plnění, v níž jej vyzvala k dobrovolnému uhrazení dlužné částky.12. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1. 12. 2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst.2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.17. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat úvěr s limitem 14 000 Kč. V případě prodlení se splácením úvěru přitom žalobkyně byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že žalobkyně při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně s žalovaným uzavřela řádnou platnou smlouvu, na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.18. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této