8 C 22/2026-54 – Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne , datum, a na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši , částka, . K vyplacení úvěru žalované došlo dne , datum, . Žalovaná se zavázala uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,58 % ročně a splácet úvěr v 48měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2025. Žalobkyně uvedla, že žalovaná z dlužné částky ničeho neuhradila. Jelikož se dostala žalovaná do prodlení s úhradou, došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně kromě jistiny úvěru požaduje smluvní pokutu, úrok, smluvní pokutu, náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalované. Žalobkyně uvedla, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy a dále uvedla, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované.2. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, k věci samé se nevyjádřila.3. Z listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná akceptovala (podepsala) návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána , částka, s úrokem ve výši 78,58 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaná zaplatit celkově , částka, , výše splátky byla sjednána , částka, měsíčně. Z oznámení vyplynulo, že žalobkyně schválila úvěr pro žalovaného.4. Žalobkyně doložila výpis z účtu, z něhož je patrno, že na účet žalované byla dne , datum, zaslána částka , částka, .5. Z listiny nazvané „Karta klienta“ soud zjistil, že žalovaná neuhradila žádnou z předepsaných splátek, přičemž dluh k , datum, činil , částka, .6. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Z této listiny se podává, že žalovaná měla ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši , částka, . Z této listiny pak vyplývá, že má žalovaná celkové měsíční výdaje , částka, (z toho bydlení , částka, měsíčně). Žalobkyně z daného vyhodnotila, že žalovaná má volné zdroje ve výši , částka, .7. Z potvrzení z banky vyplývá, že žalované byla dne , datum, na její účet připsána platba od společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, a od téže společnosti byla na účet připsána dne , datum, platba ve výši , částka, .8. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, a dále , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou, že neuhradil splátky č. , hodnota, , 2 a 3 a vyzvala žalovanou, aby uhradila svůj dluh spolu se smluvními pokutami a upozornila ji na možnost zesplatnění celého dluhu.9. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou z , datum, .10. Z ostatních listinných důkazů nebyli zjištěny žádné relevantní skutečnosti, proto se nimi soud podrobně nezabýval.11. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalované jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. , hodnota, a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.19. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužní