13 C 302/2020-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 5 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 518,82 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 469,27 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 650 Kč s tím, že žalovaná uzavřela prostřednictvím internetových stránek [anonymizováno] s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na podkladě uzavřené smlouvy byly žalované bezhotovostně převedeny finanční prostředky ve výši 5 300 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 991,43 Kč do [datum]. Žalovaná však svůj závazek nedodržela, jelikož úvěr řádně a včas nevrátila. S ohledem na tuto skutečnost jí vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 2 650 Kč a dále povinnost zaplatit poplatky za prodlení. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činil dluh žalované částku 15 054,65 Kč, přičemž se skládal z dlužné jistiny ve výši 5 300 Kč, z neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 991,43 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 427,84 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 650 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 635,38 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 50 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná na úhradu svého dluhu neuhradila ničeho ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 2. Žalovaná je státní občankou [země], avšak má trvalé bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, proti žalobě proto ničeho nenamítala. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 9 119,27 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 9 119,27 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 650 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 zákona o. s. ř. a řízení částečně zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. soud souhlas žalované s částečným zpětvzetím žaloby nevyžadoval. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaná jakožto úvěrovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], když dokončila tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaná zároveň odeslala žádost o poskytnutí úvěru právnímu předchůdci žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované označené ve smlouvě jménem a příjmením, adresou, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu bezúčelový úvěr ve výši 5 300 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit do [datum] celkem 9 291,43 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne [datum] na bankovní účet uvedený žalovanou ve smlouvě částku 5 300 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení a poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámil dopisem ze dne [datum]. K zaplacení vzniklého dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne [datum]. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a ani ničeho nezaplatila. 6. Zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo právní předchůdkyní provedeno. 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka 5 300 Kč, žalovaná z této částky žalobkyni nevydala ničeho ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechala. 8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon [číslo]“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 ods.t 1 zákona [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona [číslo]). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy. 13. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci [právnická osoba] proti [anonymizována dvě slova] [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudní dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplat