8 C 313/2020-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako dlužného plnění ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 38 500 Kč v týdenních splátkách po 1 475 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného kontrolou databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou dokumentů předložených při sepisování evidenční karty klienta, kontrolou v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle podkladů zaznamenaných v evidenční kartě a vyhodnocením příslušné lokality bydliště na základě vědomostí z praxe. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze splátky v celkové výši 23 800 Kč a dále již na svůj závazek ničeho nehradil, stal se celý zbylý dluh žalovaného vůči žalobkyni splatným ke dni [datum]. Žalobkyně žádala přiznat rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, ovšem pouze od doby původně sjednané splatnosti smlouvy, tj. od [datum], byť by mohla požadovat úrok z prodlení za dobu delší. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Rumunské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení). 4. Pop dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu úrokem 17 500 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 10 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 11 000 Kč, tj. celkem částku 88 500 Kč, v 60 týdenních splátkách po 1 475 Kč s první splátkou splatnou dne [datum]. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně, RPSN činila 195,34 %. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal od žalobkyně částku 50 000 Kč při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru). V den podpisu smlouvy žalovaný vyplnil se zástupkyní žalobkyně evidenční kartu, v níž uvedl, že je ženatý, vlastní vůz, nevlastní nemovitost. V jeho domácnosti žije jedna vyživovaná osoba, celkem žijí v domácnosti tři lidé. V kartě není uvedený typ bydlení žalovaného. U žalovaného je dále zaznamenáno, že pracuje na plný pracovní úvazek u [právnická osoba] bez uvedení pracovní pozice, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu, součástí karty tyto doklady nejsou. Dále je v evidenční kartě uvedeno, že měsíční mzda žalovaného činí 33 420 Kč, nájem činí 5 000 Kč,„ jiné“ náklady činí 10 300 Kč a výdaje na půjčky u [právnická osoba] pak 4 000 Kč. Disponibilní zůstatek žalovaného byl v kartě zaznamenán ve výši 14 120 Kč. Zástupkyně žalobkyně měla při podpisu evidenční karty ověřit u žalovaného občanský průkaz/povolení k pobytu a pracovní smlouvu (evidenční karta klienta). Žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář). 6. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, uhradil žalobkyni pouze ve 33. týdnu roku 2017 částku 3 000 Kč, v 36. týdnu roku 2017 částku 6 400 Kč, v 41. týdnu roku 2017 částku 6 400 Kč, v 9. týdnu roku 2018 částku 2 000 Kč, v 10. týdnu roku 2018 částku 2 000 Kč, v 16. týdnu roku 2018 částku 3 000 Kč a ve 49. týdnu roku 2018 částku 1 000 Kč (tabulka splátek). Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou téhož dne (předžalobní výzva včetně podacího archu). 7. Pop stránce soud věc posoudil následovně: 8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/ 2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. V smlouvy o spotřebitelském úvěru. 9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. [právnická osoba] [anonymizováno], řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 14. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prokazovala pouze tzv. evidenční kartou klienta, v níž však nejsou některé uváděné údaje vůbec ověřeny – v kartě není žádný záznam o tom, že by pracovnice žalobkyně ověřila u žalovaného jiný doklad než občanský průkaz a pracovní smlouvu s potvrzením o příjmu, co