11 C 169/2021-27 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického rozkazu podaným k soudu dne 25. 5. 2021 doplněným podáním ze dne 22. 9. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 779 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 9. 2017 úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 779 Kč do 12. 10. 2017 Smlouva o úvěru byla žalovaným a původní věřitelkou uzavřena prostřednictvím webové stránky původní věřitelky [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval a poté požádal původní věřitelku o poskytnutí konkrétního úvěru. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB a porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů. Původní věřitelka zaslala částku úvěru na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] s [variabilní symbol]. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když jistinu úvěru ani poplatek za poskytnutí úvěru původní věřitelce neuhradil. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Naposledy byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzván upomínkou zaslanou mu dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a provedeným dokazováním má soud za zjištěný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], na základě s žalovaným uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru zaslala dne 12. 9. 2017 na účet žalovaného č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 3 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit původní věřitelce poskytnuté peněžní prostředky do 30 dnů, tj. do 12. 10. 2017, a zároveň se zavázal zaplatit původní věřitelce v téže lhůtě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 779 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný právní předchůdkyní seznámen s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně porovnáním měsíčních příjmů žalovaného a jeho měsíčních výdajů prověřila úvěruschopnost žalovaného. Totožnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně prověřila z kopie občanského průkazu žalovaného (prokázáno formulářem – posouzení úvěruschopnosti, kopií občanského průkazu a souhlasem se zpracováním osobních údajů). Práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu byly dále upraveny všeobecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na svou smluvní povinnost neuhradil ničeho. Vlastnické právo k pohledávce za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 uzavřené s původní věřitelkou. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021 a zároveň byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení žalované částky (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 a výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku). 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 5. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl uzavřen právní vztah, a to smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy řádně a včas nesplnil. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu ve výši 3 000 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 779 Kč. Sjednaný poplatek nebyl soudem shledán jak nepoctivé ujednání, žalovaný na něj byl upozorněn ve smlouvě samotné a tento poplatek představuje běžná ujednání v obchodním styku. Jelikož v případě překročení sjednané doby splatnosti nepožaduje žalobkyně po žalovaném úrok jako takový, odráží poplatek i tzv. cenu poskytnutých peněz. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené částky od 13. 10. 2017 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč § 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.