11 C 215/2021-34 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem podaným k soudu dne 21. 7. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 18. 6. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr s limitem 80 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, především porovnáním jejích měsíčních příjmů a výdajů a zjištěním jiných peněžitých závazků. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,79 % z výše úvěrového rámce, v jednotlivých splátkách byly zahrnuty i úroky a poplatky, splatnost splátek byla sjednána na 20. den v měsíci. Žalobkyně poskytla žalovanému celkovou částku ve výši 150 000 Kč, žalovaný na úvěr uhradil celkovou částku 150 800 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti plynoucí mu z úvěrové smlouvy neplnil a splátky řádně a včas nehradil, žalobkyně ke dni 31. 12. 2020 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný žalobkyni celkovou částku 29 100 Kč. Dluh žalovaného po započtení provedených úhrad představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 26 324 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč (náklady ve výši 100 Kč za obyčejné psaní a ve výši 130 Kč za doporučené psaní), smluvní pokutu ve výši 500 Kč (za prodlení s úhradou splátky) a dále úrok ve výši 28,88 % ročně v kapitalizované výši 5 011,21 Kč (tj. úrok, který byl součástí nesplacených splátek a úrok z jistiny kapitalizovaný ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do sepsání žaloby dne 19. 7. 2021) a dále od 20. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále žádala přiznat zákonný úrok z prodlení, a to v kapitalizované výši 1 503,49 Kč za období od 15. dne po zesplatnění úvěru z jistiny, poplatků a pokut do dne sepsání žaloby a dále od 20. 7. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 6. 2019 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru flexibilní půjčka – revolvingový úvěr [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou úvěrového rámce s limitem 80 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky čerpané z úvěrového rámce žalobkyni splácet v měsíčních splátkách ve výši 2,79 % z výše úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 28,88 % ročně, poplatků a ceny za sjednané pojištění úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně – [anonymizováno] platné od 1. 12. 2018, z jejichž čl. 6 soud ověřil oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení žalované s úhradou více než dvou splátek nebo s úhradou jedné splátky delším než tři měsíce. Z článku 7.1 úvěrových podmínek a smlouvy samotné pak soud ověřil oprávnění žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky, maximálně však ve výši dlužné splátky, a oprávnění účtovat žalovanému poplatky za odeslané upomínky (měsíc vymáhání). Ze smlouvy samotné vyplývá, že žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované z výše jeho měsíčního příjmu a výše celkového příjmu domácnosti. Úvěrovou historii žalované žalobkyně prověřila v dostupných registrech. Výši příjmů a výdajů žalovaný žalobkyni doložil výpisy z účtu (úvěrová smlouva [číslo] úvěrové podmínky žalobkyně – IJK418, úvěrová zpráva žalovaného a výpisy z účtu žalovaného za měsíce březen 2019 až květen 2019). Žalovaný peněžní prostředky z úvěrového rámce čerpal po dva krát ve výši 80 000 Kč dne 18. 6. 2019 a ve výši 70 000 Kč dne 9. 8. 2019. Předepsané splátky žalovaný včas a řádně nehradil. Žalobkyně proto úvěr ke dni 31. 12. 2020 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celkové částky 57 337,60 Kč (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 31. 12. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 4. 1. 2021). Celkem žalovaný uhradil žalobkyni 150 800 Kč, z toho částku 29 100 Kč po 31. 12. 2020, tj. po zesplatnění úvěru. Na celkově čerpané peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč byla z úhrad žalovaného započtena částka 123 676 Kč a k zaplacení zůstala částka 26 324 Kč. Na celkově účtované náklady na vymáhání ve výši 930 Kč uhradil žalovaný částku 800 Kč a k zaplacení mu zůstala částka 130 Kč. Na účtované smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč byla uhrazena částka 1 500 Kč a k zaplacení žalovanému zůstala částka 500 Kč. Poplatky za pojištění úvěru ve výši 595,95 Kč byly uhrazeny zcela. Na úroky z úvěru kapitalizovaných ke dni 19. 7. 2021 ve výši 29 239,26 Kč uhradil žalovaný celkovou částku 24 228,05 Kč a k zaplacení mu zůstala částka 5 011,21 Kč. Na zákonné úroky kapitalizované ke dni 19. 7. 2021 ve výši 1 503,49 Kč neuhradil žalovaný ničeho (výpis čerpání, splátek a úhrad). Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 27. 5. 2021 podanou k poštovní přepravě následujícího dne (předžalobní výzva k plnění ze dne 27. 5. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 28. 5. 2021). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“), přičemž podle § 2395 tohoto zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, když mu umožnila čerpat peněžní prostředky, avšak žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 31. 12. 2020 zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 26 324 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč a i smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dále soud žalobě vyhověl i co do příslušenství v podobě úroku ve výši 28,88 % ročně z jistiny kapitalizovaného ve výši 5 011,21 Kč a od 20. 7. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky kapitalizovaného ve výši 1 503,49 Kč a od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši zákonné. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku, a uložil žalované povinnost k úhradě výše uvedených částek. Úrok z prodlení byl pak přiznán v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. 8. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 531 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 079 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) 3 paušální náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 o