11 C 216/2021-94 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 20. 5. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 14 096,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne 21. 11. 2018 s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a používání karty [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec s limitem 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimální splátky stanovené jako 2 % z čerpaného úvěru. O výši splátek a jejich splatnosti byla žalovaná informována měsíčními výpisy z úvěrového účtu. Součástí každé splátky byla úhrada úroku ve výši 22,99 % ročně a poplatků. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky. Žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, když úvěr včas a řádně nesplácela. Žalobkyně proto ke dni 1. 12. 2019 úvěr zesplatnila. Žalovaná zůstala žalobkyni na jistině dlužna 9 411,92 Kč, na úroku ke dni zesplatnění částku 1 284,55 Kč, na smluvních poplatcích 3 400 Kč, na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni 28. 4. 2020 částku 384,75 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 696,47 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení žalované částky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: 4. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 21. 11. 2018 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč a vydat žalované kreditní karty, prostřednictvím níž mohla žalovaná úvěr čerpat, a žalovaná se zavázala splácet žalobkyni čerpané peněžní prostředky v měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z čerpaných peněžních prostředků. Součástí každé splátky byla úhrada úroku z úvěru a poplatků. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 22,99 % ročně, výše poplatků byla dána sazebníkem žalobkyně, některé poplatky byly uvedeny ve smlouvě samotné. O výši splátky a splatnosti byla žalovaná informována měsíčními výpisy. Z článků V. odst. 5 písm. c) a V. odst. 6 písm. a) smlouvy soud ověřil oprávnění žalobkyně zesplatnit úvěr v případě prodlení žalované s úhradou splátek (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty, sazebník poplatků žalobkyně platný od 1. 12. 2016). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky, z jejichž článku 43 soud ověřil, že strany sjednali úročení splatných úroků zákonným úrokem z prodlení (všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 10. 2017). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované z jejího měsíčního příjmu včetně příjmu celé domácnosti. Žalovaná sdělila žalobkyni svého zaměstnavatele a doložila výši svého příjmu (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty a potvrzení o výši příjmu). Žalobkyně před uzavřením smlouvy seznámila žalovanou s jejími právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvních informace pro kreditní kartu). Žalovaná ode dne 6. 12. 2018 čerpala peněžní prostředky z úvěrového rámce, předepsané splátky včas a řádně nehradila, několikráte úvěrový rámec přečerpala. Z důvodu opakovaného porušování smluvních povinností žalobkyně úvěr ke dni 30. 11. 2019 úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 1. 12. 2019 žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky 14 096,47 Kč, která byla ve výši 3 400 Kč dlužnými poplatky, ve výši 1 284,55 Kč dlužným úrokem z úvěru a ve zbytku dlužnou jistinou (platební historie, výpisy ke kreditní kartě za období [číslo] – [číslo], upomínka - rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 12. 2019). Před podáním žaloby byla žalovaná k zaplacení dlužné částky vyzvána upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 5. 2020, podanou k poštovní přepravě téhož dne (předžalobní upomínka ze dne 5. 5. 2020 a poštovní podací arch ze dne 5. 5. 2020). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“, přičemž podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Podle § 1806 věta prvá o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a nás. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaná se dostala do prodlení s hrazením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy a přečerpala poskytnutý mu úvěrový rámec, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 9 411,92 Kč, na nezaplacené poplatky ve výši 3 400 Kč, sjednaný úrok kapitalizovaný ke splatnosti jistiny ve výši 1 284,55 Kč a zákonný úrok z prodlení – kapitalizovaný ke dni 28. 4. 2020 částkou 384,75 Kč a dále od 29. 4. 2020 do zaplacení z dlužné jistiny a úroku ve výši 10 % ročně. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, zákonný úrok soud žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v nákladech na zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) 3 režijními paušály po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 9. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.