11 C 226/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 5. 8. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím své internetové stránky [webová adresa]. Žalovaný na internetové stránce žalobkyně vyplnil žádost o úvěr a souhlasil s podmínkami úvěru. Žalobkyně poté provedla identifikaci žalovaného prostřednictvím služby [právnická osoba] [anonymizováno] a prověřila úvěruschopnost žalovaného z majetkových poměrů žalovaného a jeho lustrací v dostupných registrech. Poté žalovaný potvrdil souhlas s uzavřením smlouvy prostřednictvím SMS kódu a žalobkyně mu dne 22. 5. 2020 poskytla na účet číslo [bankovní účet] úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni částku úvěru společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 404 Kč a poplatkem za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ ve výši 304 Kč do 21. 6. 2020. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, ač byl o úhradu jeho dluhu upomínán i předžalobní výzvou odeslanou mu dne 30. 12. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný byl ve smlouvě označen svým rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Identifikaci žalovaného žalobkyně provedla z kopie jeho občanského průkazu. K potvrzení uvedeného čísla bankovního účtu z něj žalovaný uhradil na účet žalobkyně dne 21. 5. 2020 částku 1 Kč. Úvěruschopnost žalovaného prověřila žalobkyně z jeho uvedených příjmů a výdajů a příjmů a výdajů celé domácnosti, finanční situaci žalovaného ověřila výpisy z jeho účtu za měsíce únor a duben 2020. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 21. 6. 2020 s poplatkem za poskytnutí úvěru v původní výši 1 100 Kč a dalšími volitelnými sjednanými poplatky v celkové výši 304 Kč (poplatek za službu„ klidné spaní“, za službu„ Presto“ a za informační SMS servis). Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, RPSN činila 987,22 % (smlouva o spotřebitelském úvěru, detail pohybu – okamžitá příchozí platba, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], kopie občanského průkazu žalovaného, výpisy z účtu žalovaného za měsíce únor a duben 2020). Nedílnou součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky (všeobecné obchodní podmínky). Žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím SMS kódu. Žalobkyně dne 22. 5. 2020 převedla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] (potvrzení o platbě). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že ve lhůtě splatnosti, tj. do 21. 6. 2020 a ani poté neuhradil ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 12. 2020 byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení žalované částky (předžalobní upomínka ze dne 30. 12. 2020 a podací lístek ze dne 30. 12. 2020). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl prostřednictvím elektronických prostředků (§ 562 odst. 1 o. z.) právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 an. ZoSÚ, a dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil a úvěr ve stanovené době nesplatil. Výše žalované částky 6 404 Kč nebyla v řízení nijak rozporována. Nárok žalobkyně na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru a za sjednané služby shledal soud důvodným. S výší poplatku byl žalovaný obeznámen, tedy v daném směru splňovala smluvní ujednání požadavek jejich transparentnosti s ohledem na princip ochrany spotřebitele (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ČR č.j. III. ÚS 3725/13 – 1). Výše poplatku za uzavření smlouvy se odvíjí od samotné výše úvěru a lhůty splatnosti, přičemž taková úplata je v obchodním styku běžnou praxí, soud tuto neshledal nepoctivým obchodním jednáním. Sjednaný poplatek odráží i tzv. cenu poskytnutých peněz, tj. úrok. Právo žalobkyně požadovat zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.