13 C 307/2021-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 85 162,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 80 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále také jen„ OP“), všeobecné obchodní podmínky (dále také jen„ VOP“) a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen„ ceník“). Žalovaný čerpal úvěr ode dne [datum]. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet čerpané peněžní prostředky měsíčními splátky alespoň tzv. minimální splátkou, kterou stanovila žalobkyně v souladu s OP a uvedla žalovanému na výpisu z kartového účtu s datem splatnosti minimální splátky. Z čerpaných peněžních prostředků se žalovaný zavázal žalobkyni hradit úrok, a to ve výši 22,56 % ročně. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou pohledávky žalobkyně za ním, prohlásila žalobkyně dopisem ze dne [datum] veškeré své pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné ke dni [datum]. Zesplatněná částka činila 85 162,21 Kč a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 78 509,05 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 6 103,16 Kč a poplatků ve výši 550 Kč. Poplatky byly žalovanému účtovány podle aktuálně platného sazebníku. Úroky a poplatky přirůstaly k jistině. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho dluhu požaduje žalobkyně po žalovaném též zaplacení úroků a zákonného úroku z prodlení, a to z celkové dlužné částky ode dne následujícího po zesplatnění. 2. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním občanem [země], soud se proto zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Soud dospěl k závěru, že má mezinárodní příslušnost ve věci rozhodnout, neboť poslední známé bydliště žalovaného (které žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru) je v České republice - srov. čl. 17 odst. 1 a čl. 18 písm. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] [právnická osoba], proti U. M. [příjmení]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena do vlastních rukou na adresu [adresa žalovaného]. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav. 6. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s limitem 80 000 Kč a kreditní kartu [anonymizováno], prostřednictvím níž byl žalovaný oprávněn úvěr čerpat. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 3,5 % z vyčerpaných peněžních prostředků, minimálně však částkou 300 Kč. Součástí každé splátky byla i úhrada úroku z úvěru a poplatků. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 22,56 % ročně pro bezhotovostní a hotovostní transakce. Poplatky byly dány aktuálně platným ceníkem žalobkyně. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty). Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Z čl. IX.1 OP soud ověřil povinnost žalovaného splácet jednou měsíčně dlužnou částku vzniklou čerpáním úvěru společně s úroky a poplatky, a to alespoň ve výši minimální splátky. Z čl. X.5 OP soud ověřil že úroky a poplatky byly splatné společně s minimální splátkou a byly součástí minimální splátky. Z čl. I. odst. 2 OP soud ověřil, že bylo sjednáno úročení splatných úroků úrokem z prodlení. Z čl. XVI. odst. 1 písm. i) a XVI. odst. 2 písm. ii) OP soud zjistil, že v případě prodlení žalovaného s jakoukoliv pohledávkou byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit a závazek žalovaného ze smlouvy zesplatnit. Žalovaný od [datum] úvěr postupně čerpal. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku 85 162,21 Kč (prokázáno souhrnným výpisem z účtu kreditní karty ke dni [datum] a strukturou dluhu ke dni [datum]). V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně prohlásila závazky žalovaného ze smlouvy o vydání kreditní karty za okamžitě splatné ke dni [datum] a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 85 162,21 Kč (prokázáno okamžitou splatností kreditní karty ze dne [datum]). Zesplatněná částka se sestávala z dlužné jistiny ve výši 78 509,05 Kč, dlužných smluvních úroků ve výši 6 103,16 Kč a dluhu na poplatcích ve výši 550 Kč (prokázáno strukturou dluhu ke dni [datum]). Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] podanou k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] a poštovním podacím archem z téhož dne). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 8. Věc byla soudem posuzována podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 tohoto zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný čerpal prostřednictví kreditní karty. Žalovaný nedostál svým smluvním povinnostem, když čerpané peněžní prostředky včas a řádně nesplácel, pročež žalobkyně úvěr, resp. veškeré platební povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru zesplatnila. Po zesplatnění úvěru zůstal žalovaný žalobkyni dlužen žalovanou částku 85 162,21 Kč, která je dlužnou jistinou ve výši 78 509,05 Kč, dlužným smluvním úrokem ve výši 6 103,16 Kč a dlužnými poplatky ve výši 550 Kč. Dále žalovaný dluží žalobkyní příslušenství – úrok z dlužné částky ve výši 22,56 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Výše žalované pohledávky nebyla v řízení nikterak rozporována. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 85 162,21 Kč spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o.s.ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 229,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 407 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 85 162,21 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (pod písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby), v poloviční výši 2 270 Kč za odeslání jednoduché předžalobní upomínky včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 250 Kč ve výši 2 572,50 Kč. 11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř