14 C 178/2020-28 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 domáhá zaplacení částky 29 500 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], sídlem [adresa], uzavřeli dne 6. 11. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 34 800 Kč (20 000 Kč a 14 800 Kč) v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. [příjmení] 14 800 Kč představuje odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, úrok z úvěru ve výši 2 800 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 5 300 Kč, z toho na úrok byla započtena částka 2 800 Kč, na poplatek za administrativní činnost částka 1 258,63 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částka 1 241,37 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni a žalovaný o tom byl informován dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovanou částku 29 500 Kč tvoří jistina zápůjčky 20 000 Kč a poplatky ve výši 9 500 Kč. Žalobkyně požaduje dále po žalovaném zaplacení úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020. 2. Žalovaný je mongolským státním příslušníkem, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a soud se musel zabývat svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem, které bude na případ aplikovat. Kolizní normou je v daném případě dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolsko lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976 uveřejněné ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 106/1978 ze dne 30. 9. 1978. Podle čl. 36 bod 1 uvedené smlouvy se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými osobami a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle čl. 37 bod 1 uvedené smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v čl. 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Ve smyslu citovaných ustanovení jsou tedy české soudy mezinárodně příslušné k projednání věci. Rozhodným právem pak je právní řád České republiky, neboť smlouva byla uzavírána na území České republiky s místem plnění v České republice. 3. Žalovaný (prostřednictvím opatrovníka, která mu byl soudem ustanoven z důvodu neznámého pobytu) se vyjádřil, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. 5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], a žalovaný jako zákazník podepsali dne 6. 11. 2017 smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova], na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu 20 000 Kč a dále poplatek 14 800 Kč, který se skládá z úroku 2 800 Kč, z„ administrativní činnosti“ 4 000 Kč a z„ hotovostního inkasa splátek“ 8 000 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 34 800 Kč. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ je dále uvedeno, že její součástí jsou doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 58 týdenních splátkách po 600 Kč (Prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka ze dne 6. 11. 2017) V čl. 5 doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (prokázáno doplňujícími ustanoveními). V čl. 1 smlouvy o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 23,72 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil celkem pouze částku 5 300 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně. 7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem činí 13 601 Kč, že je v nájmu a jeho měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý a nemá žádné děti. Údaje uvedené žalovaným žalobkyně ověřovala oproti dokumentům uvedeným v kartě zákazníka (prokázáno kartou zákazníka). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby aktivně legitimována (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 byl žalovaný informován o tom, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a podacím lístkem ze dne 13. 12. 2019). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 7. 5. 2020 a podacím lístkem z téhož dne). Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil. 9. Po právní stránce soud posoudil vztah žalovaného a původní účastnice jako vztah ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ustanovení § 2395 o. z. stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši 20 000 Kč Smlouva byla uzavřena v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, způsobem, který je popsán výše. Strany si dále platně sjednaly smluvní úroky, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní režim splátek (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016, č. j. 28 Co 562/2016-36). 12. Žalobkyně je oprávněna domáhat se dlužné částky po žalovaném, neboť žalovanému bylo ze strany původní věřitelky, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], oznámeno, že pohledávka za ním byla postoupena na žalobkyni (srov. § 1881 a § 1882 odst. 1 o. z.). 13. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl. 14. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení (§ 1970 odst. 2 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to od uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky ze strany žalovaného. Za období od 25. 12. 2018 do 29. 11. 2019 je úrok z prodlení kapitalizován (vypočítán na částku 1 700 Kč). 15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 180 Kč (podle položky 2 odst. 1 písm. c/ sazebníku soudních poplatků); z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových