15 C 128/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 73 620,78 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobce, společností [právnická osoba], uzavřel dne 30. 11. 2018 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobce žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 16,90 % ročně a dalšími poplatky podle smlouvy. Žalovaný předmětný úvěr nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení s jeho splácením, právní předchůdkyně žalobce proto předmětný úvěr zesplatnila ke dni 31. 8. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 72 406,78 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 339,21 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 141,98 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 214 Kč. Právní předchůdkyně žalobce postoupila svou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., a to na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020. Společnost I- [právnická osoba] dále postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2020, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný neuhradil žalobci ničeho, ač byl k zaplacení jeho dluhu vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobce. Žalobce po žalovaném požadoval kromě částky ve výši 73 620,78 Kč také zaplacení kapitalizovaného úroku požadovaného od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 6 339,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku požadovaného od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 ve výši 141,98 Kč, dále úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 72 406,78 Kč požadovaného od 15. 9.2020 do zaplacení a zákonného úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 72 406,78 Kč požadovaného od 15. 9. 2020 do zaplacení. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Chorvatské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení a úvěr dle smlouvy o rychlé půjčce [číslo] byl poskytnut na území České republiky. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] z akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce, z listiny označené jako„ údaje klienta“, ze všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro osobní úvěry a ceníku produktů a služeb právní předchůdkyně žalobce má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] ve smlouvě označená jako„ [příjmení]“ uzavřela s žalovaným dne 30. 11. 2018 smlouvu o rychlé půjčce. Žalovaný v návrhu smlouvy uvedl své občanství, své rodné číslo, datum narození, kontaktní adresu a své telefonní číslo. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu má úplné střední vzdělání a je zaměstnán jako manuální pracovník ve zpracovatelském průmyslu s čistým měsíčním příjmem 23 424 Kč. K měsíčním výdajům žalovaného nebylo nic uvedeno. Soud dále zjistil, že se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], a že se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit ve 39 měsíčních splátkách ve výši 3 350 Kč (poslední 3 469 Kč) s roční úrokovou sazbou ve výši 16,90 % počínaje dnem 15. 12. 2018, přičemž každá další splátka je splatná vždy k 15. dni v měsíci. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 131 541 Kč. 5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu [číslo] v období od 1. 1. 2000 do 6. 10. 2020 má soud za prokázané, že [příjmení] poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, že žalovaný naposledy hradil splátku na úvěr dne 17. 2. 2020, a že žalovaný nesplácel úvěr dle smluvních podmínek a žalobkyně tak oprávněně požaduje na jistině částku ve výši 72 406,78 Kč. 6. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobce z důvodu prodlení se splacením úvěru prohlásila celý čerpaný úvěr včetně úroků za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 80 101,97 Kč k témuž dni. 7. Z potvrzení úplaty, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2020 a z podacího archu má soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo] za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobce postoupena na společnost I- [právnická osoba], a že to právní předchůdkyně žalobce oznámila žalovanému dopisem odeslaným dne 26. 10. 2020. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021 ve spojení se seznamem odeslaných oznámení o postoupení pohledávek dokládají postoupení pohledávky na žalobce, který je tak ve věci aktivně věcně legitimován. 8. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 26. 1. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě svého dluhu před podáním žaloby, přičemž k jejímu odeslání na adresu uvedenou ve smlouvě došlo dle podacího archu téhož dne. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobce uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 30. 11. 2018 smlouvu o rychlé půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Právní předchůdkyně žalobce proto prohlásila celý poskytnutý úvěr ke dni 31. 8. 2020 za splatný a tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Právní předchůdkyně žalobce po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. a ta poté pohledávku převedla na žalobce. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobce ve výzvě k plnění vyzván. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 11. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Chorvatská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobce. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „ o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dluž