15 C 205/2021-54 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 11 641,33 Kč s tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřela dne 10. 1. 2019 Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách stanovených ve výši 2 % z čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalované vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu, součástí splátky byly úroky a poplatky v souladu se smlouvou a podmínkami. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky revolvingového úvěru. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalované poskytla úvěrový účet č. [bankovní účet], žalovaná však předmětný úvěr nehradila řádně a včas a dostala se do prodlení s jeho splácením, právní předchůdkyně žalobkyně proto předmětný úvěr zesplatnila ke dni 29. 2. 2020 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a. s., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho ani po postoupení pohledávky na žalobkyni, ač byla k zaplacení jejího dluhu vyzvána předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně po žalované požadovala uhrazení jistiny úvěru ve výši 8 941,33 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 219,55 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 864,24 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 941,33 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 8 941,33 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalované částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaná žalována u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty (spotřebitel), ze všeobecných produktových podmínek účinných od 1. října 2017, z produktových podmínek spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu účinné od 1. října 2017, ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 12. 2016 a z úrokového lístku, má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], ve smlouvě označená jako„ [příjmení]“ uzavřela s žalovanou dne 10. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaná v návrhu smlouvy uvedla své rodné číslo a kontaktní adresu. Soud dále zjistil, že se [příjmení] zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat opakovaně až do výše úvěrového rámce prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit na účet [číslo] splátkami ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce spolu s úrokem ve výši 22,99 %, přičemž splátka je splatná vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného ve výpise. 5. Z platební historie k úvěrovému účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalované má soud za prokázané, že žalovaná v období od 25. 1. 2019 do 19. 1. 2021 čerpala finanční prostředky v celkové výši 11 975,10 Kč a uhradila pouze 3 033,77 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně proto vznikl nárok na úroky a poplatky dle žalobních tvrzení. 6. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 3. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke stejnému dni a vyzvala žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 12 860,88 Kč, a to nejpozději do 16. 3. 2020. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 a z podacího archu má soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy za žalovanou byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na [právnická osoba] a.s., a že to právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. 8. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 23. 2. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě svého dluhu před podáním žaloby, přičemž k jejímu odeslání na českou i slovenskou adresu uvedenou ve smlouvě došlo dle podacího archu následujícího dne. 9. Přípisem zdejšího soudu ze dne 9. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila následovně: žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a hodnotila je individuálně, porovnávala její příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalobkyně doložila potvrzení o výši příjmu žalované. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou na základě její žádosti dne 10. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč. Žalovanáá úvěrový rámec čerpala, svůj závazek řádně a včas neplnila, jelikož se dostala opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Celý poskytnutý úvěr proto právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na jejím dluhu nezaplatila ničeho ani poté, co k tomu byla právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzvána. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 12. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Římské úmluvy o právu použitelném pro smluvní závazky [číslo] EHS, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 t se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Smluvní strany si však rozhodné právo pro svůj závazkový vztah nezvolily. Soud proto aplikoval právo České republiky podle čl. 4 odst. 2 této úmluvy, jelikož smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště. 13. Věc byla soudem posuzována podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, přičemž podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníko