16 C 295/2021-26 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 8. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 455 092,13 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdí následující: právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), [IČO] (dále jen„ [příjmení]“) uzavřela dne 19. 8. 2016 se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 450 000 Kč. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních minimálních splátkách ve výši 7 003,21 Kč, a to vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 9. 2016. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 20. 3. 2019 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 29. 6. 2020. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 391 362,61 Kč, smluvních úroků ve výši 20 051,90 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 165 Kč a úroků z prodlení ve výši 545,26 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky. Před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného podle žádosti o úvěr, potvrzení o výši příjmů a náhledu do registru. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalované soud předpokládal podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“, protože se nevyjádřila). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav. 5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 450 000 Kč. Žalovaný se čerpané peněžní prostředky zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vracet v měsíčních splátkách v minimální výši 7 003,21 Kč k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 9. 2016 O výši a splatnosti měsíční splátky byl žalovaný informován výpisy z běžného účtu. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a sazebník poplatků. Vedle splátky jistiny byl žalovaný povinen platit původní věřitelce úroky z čerpaného úvěru a poplatky. V případě, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti, byla původní věřitelka oprávněna od smlouvy odstoupit a úvěr zesplatnit. Výše úroku z úvěru byla dána aktuálním úrokovým lístkem původní věřitelky, výše poplatků sazebníkem původní věřitelky (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne 19. 8. 2016, všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] účinnými od 1. 11. 1999 a sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 4. 2013). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce má 25 000 Kč, což potvrzuje potvrzením o příjmu. Dále uvedl, že má další úvěr u společnosti [právnická osoba] s výší měsíční splátky 4 860,54 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 19. 8. 2016). Žalovaný úvěr čerpal dne 19. 8. 2016 ve výši 450 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem z běžného účtu za srpen 2016). Původní věřitelka dne 20. 3. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněné částky ve výši 415 124,77 Kč dopisem ze dne 21. 3. 2019, což odůvodnila opakovaným porušení smluvních povinností ze strany žalovaného (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 3. 2019). Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2020 a její přílohou [číslo] potvrzením o úplatě). Před podáním žaloby právní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 29. 6. 2020 podaným k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 29. 6. 2020 a podacím archem z téhož dne). Dluh žalovaného ke dni 17. 6. 2020 činil 455 092,13 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu ze dne 17. 6. 2020). Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, a to po řádném ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný byl podle smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit úrok z úvěru a poplatky. Této své povinnosti žalovaný nedostál a po zesplatnění úvěru (které proběhlo v souladu se smluvními ujednáními) a postoupení pohledávky na žalobkyni zůstal dlužen žalovanou částku 455 092,13 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 391 362,61 Kč od 21. 3. 2019 do zaplacení. Výše žalované pohledávky ostatně nebyla v řízení nikterak rozporována. 11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalovaný je tak povinen hradit dlužnou částku žalobkyni. 12. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 455 092,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok podle § 1970 o. z. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 966,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 204 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 455 092,13 Kč sestávající z částky 10 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 070 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 250 Kč ve výši 5 512,50 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 14. Žalovaný je povinen zaplatit přiznanou částku i náhradu nákladů řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž náhradu nákladů řízení je povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř.