19 C 223/2021-50 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmětem řízení byl nárok žalobce na úhradu nákladů dopravy a vyšetření, jež vznikly v souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice. Náklady ze dne 1. 9. 2019, 6. 9. 2019 a 1. 4. 2020 dosáhly výše 5 312 Kč. Prokáže-li se přítomnost alkoholu či jiné návykové látky, je dopravu do protialkoholní záchytné stanice v souladu s ustanovením § 16 odst. 8 a § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, povinna uhradit vyšetřovaná osoba, v daném případě žalovaný. Dále je žalovaný povinen ve smyslu § 24 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. poskytovateli zdravotních služeb uhradit náklady vynaložené za odborné lékařské vyšetření v souvislosti se zjištěním přítomnosti návykových látek či alkoholu v krvi. Všechny tyto náklady nesla žalobkyně. Náklady vyšetření hradila za žalovaného příslušnému zdravotnickému zařízení. To bylo prokázáno z žalobkyní doložených listinných důkazů, zejména faktur vystavených společností [nemocnice] s.r.o. [číslo] [číslo] [číslo] dále fakturou vystavenou společností Krajská nemocnice [obec], [číslo]. Žalovaný byl k úhradě jednotlivých částek, z nichž se celková částka skládá vyzván opakovaně žalobkyní, a to k úhradě 585 Kč, kdy si tuto obsílku vyzvedl 1. 11. 2019, k úhradě 652 Kč, kdy si tuto obsílku vyzvedl 25. 11. 2019, k úhradě 4 075 Kč, kdy tato obsílka byla doručena policejním orgánem žalovanému 14. 5. 2020. Splatnost byla stanovena k jednotlivým obsílkám daty 2. 11. 2019, 12. 12. 2019, 3. 6. 2020. Soud tak žalovaného zavázal k úhradě celkové částky 5 312 Kč, neboť má prokázáno, že žalobkyně vynaložila v této výši náklady na dopravu a vyšetření žalovaného do záchytných stanic, a to celkem ve třech případech. Zároveň byly přiznány úroky z prodlení vždy ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých částek, s nimiž je žalovaný v prodlení. Výrokem II. rozsudku bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci žádné náklady nevznikly. Vzhledem k zákonnému osvobození žalobce od placení soudních poplatků ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je k úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 KČ ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. povolán žalovaný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 400 Kč představující 100 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen.