19 C 289/2021-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku, kterou byl žalovaný povinen zaplatit původnímu věřiteli z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne24. 8. 2018 (spotřebitelského úvěru). 3. Uvedená pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 18. 12. 2020, s účinností ke dni 5. 1. 2021. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 95 996 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 61 108,02 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 34 887,98 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 16 490,68 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 12 481,31 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 61 108,02 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 61 108,02 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 4. Žalovanému bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci dne 1. 11. 2021, tj. více než deset dnů přede dnem jeho konání (15. 12. 2021) do vlastních rukou dle § 49 odst. 4 o.s.ř. (náhradním způsobem uložením na poště, poté vhozeno do domovní schránky), přičemž byl upozorněn, že pokud se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil. 5. Žalobkyně, která se dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu vzal za nesporná. 6. Po právní stránce vychází nárok žalobkyně ze závazkového vztahu – smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Soud při svém rozhodnutí vydat ve věci rozsudek pro zmeškání rovněž respektoval nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, a nález ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, podle kterého by soud mimo jiné měl vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu žalované. V daném případě žalovaná žádnou aktivitu v řízení nevykázala. 8. Na náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 509,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 404 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a §8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 135 078,35 Kč, sestávající z částky 6 040 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 360 Kč ve výši 5 745,60 Kč.