7 C 112/2021-44 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 18. 2. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 37 110 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 35 000 Kč a poplatků ve výši 2 110 Kč spolu s úrokem z úvěru kapitalizovaným za období od 30. 9. 2020 do 14. 10. 2020 částkou 2 421,75 Kč a dále z dlužné jistiny ve výši 16,99 % ročně do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 30. 9. 2020 do 14. 10. 2020 částkou 133,97 Kč a dále z dlužné jistiny ve výši 8,25 % ročně do zaplacení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel dne 9. 12. 2019 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 16,99 % ročně a dalšími poplatky. Jelikož žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila ke dni 29. 9. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od její právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 26. 10. 2020. 3. Žalovaný je státním občanem Chorvatské republiky s bydlištěm na území Chorvatské republiky. Mezinárodní pravomoc českých soudů je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě měl být závazek žalovaného splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. Použitelnost českého práva vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má právní předchůdkyně žalobkyně, resp. poskytovatel úvěru sídlo na území České republiky. 4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti: 6. Z návrhu smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 3. 12. 2019, akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 9. 12. 2019 a karty klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 12. 2019 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 12 měsíčních splátkách po 3 423 Kč splatných každého 15. dne v měsíci. První splátka měla činit 841,16 Kč a byla splatná dne 15. 1. 2020. Součástí každé ze splátek měla být úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 16,99 % ročně a poplatek za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 230 Kč Částku úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému převést na účet č. [bankovní účet]. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr vedla na úvěrovém účtu [bankovní účet]. Z II. smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl povinen za každou zaslanou upomínku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 500 Kč. Z článku XI. odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. XII. odst. 1 písm. b) a d) smlouvy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna v případě prodlení žalovaného s jakoukoliv platební povinností dle smlouvy odstoupit od smlouvy a úvěr zesplatnit. Totožnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z občanského průkazu vydaného v Chorvatské republice. 7. Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků smluvního vztahu. Ceník produktů a služeb stanovoval ceny za služby právní předchůdkyně žalobkyně spojené s úvěrem. 8. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu č. [bankovní účet] za období 1. 1. 2020 až 1. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 12. 2019 peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný uhradil pouze částku 1 792,18 Kč, naposledy přitom hradil dne 17. 2. 2020. 9. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 26. 10. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 6. 11. 2020 a vyrozuměními o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2020 včetně podacího archu žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně na ní postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy odeslanými dne 27. 11. 2020. 10. Předžalobními výzvami k úhradě ze dne 26. 1. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne žalobkyně prokazuje, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky. 11. Podací arch ze dne 29. 9. 2020 měl doložit odeslání dopisu, kterým právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru. Listina, která by prokazovala, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru, nebyla soudu předložena, resp. listina s označením„ RP splatnost. [titul]“ se nepodařilo soudu otevřít. 12. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit společně s úrokem a poplatky za pojištění ve sjednaných splátkách. Žalovaný svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostál, když se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně závazek žalovaného z úvěrové smlouvy zesplatnila, přesto žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nevyrovnal a zůstal jí dlužen žalovanou částku. 13. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>16. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 18. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 19. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala svá žalobní tvrzení. Právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, žalovaný nikoliv, když zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 35 000 Kč a na poplatcích za pojištění včetně poplatku za upomínku 2 110 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Žalobkyně dostatečně prokázala svou aktivní legitimaci. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do sjednaného úroku z úvěru z dlužné jistiny, v kapitalizované výši 2 424