7 C 206/2021-37 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 12. 4. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 80 020,37 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 79 102,37 Kč a poplatků ve výši 918 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 8 378,64 Kč (nezaplacený úrok ve výši 14,49 % ročně zahrnutý do splátek splatných od 15. 6. 2020 do 7. 2. 2021) a zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a poplatků ode dne 17. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 2. 2. 2020 smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], na základě žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 412,12 Kč splatných každého 15. dne v měsíci počínaje dnem 15. 4. 2020. Součástí každé splátky byla úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 14,49 % ročně a poplatků sjednaných smlouvou či dle ceníku. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze prvé dvě splátky, třetí splátku splatnou dne 15. 6. 2020 uhradil pouze částečně co do úroku ve výši 13,48 Kč. Jelikož žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila dopisem ze dne 11. 2. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 11. 2. 2021. 3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky s bydlištěm na území Slovenské republiky. Mezinárodní pravomoc českých soudů je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalovaného částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. Použitelnost českého práva vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. poskytovatel úvěru sídlo na území České republiky. 4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti: 6. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně dokládá právní subjektivitu žalobkyně. 7. Z návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] ze dne 2. 2. 2020 a akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 2. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 2. 2020 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 96 měsíčních splátkách po 1 412,12 Kč splatných každého 15. dne v měsíci. První splátka měla činit 1 330,14 Kč a byla splatná dne 15. 4. 2020. Součástí každé ze splátek měla být úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 14,49 % ročně a poplatek za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 102 Kč. Z článku XII. odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. XIII. odst. 1 písm. b) a d) smlouvy soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna v případě prodlení žalovaného s jakoukoliv platební povinností dle smlouvy odstoupit od smlouvy a úvěr zesplatnit. 8. Produktové podmínky pro osobní úvěry žalobkyně obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků. 9. Z mimořádného výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně převedla dne 2. 2. 2020 na účet žalovaného č. [bankovní účet], který pro něj vedla, částku 80 000 Kč. 10. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 11. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěr ke dni 11. 2. 2021 zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částky 88 468,01 Kč. 11. Ze struktury dluhu soud zjistil, že dlužná jistina činí 79 102,37 Kč a představuje splátky jistiny, které byly splatné od 15. 6. 2020 do 15. 1. 2021, a 86 zesplatněných splátek jistiny. Dlužný úrok, který měl být uhrazen ve splátkách splatných od 15. 6. 2020 do 7. 2. 2021, činí 8 378,64 Kč a dlužné poplatky za pojištění za měsíce červen 2020 až únor 2021 činí 918 Kč (9 x 102 Kč). 12. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit společně s úrokem a poplatky za pojištění ve sjednaných splátkách. Žalovaný svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostál, když se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně závazek žalovaného z úvěrové smlouvy zesplatnila, přesto žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nevyrovnal a zůstal jí dlužen žalovanou částku. 13. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>16. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 18. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala svá žalobní tvrzení. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, žalovaný nikoliv, když zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 79 102,37 Kč a na poplatcích za pojištění 918 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do sjednaného úroku z úvěru z dlužné jistiny, v kapitalizované výši 8 378,64 Kč, a zákonného úroku z prodlení z žalované částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 14 430,80 Kč, které tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby ve výši 8 680 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za daň z přidané hodnoty z částky 9 280 Kč ve výši 1 948,80 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši 3 202 Kč dle položky 2 bod 1 písm. c) sazebníku poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 20. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 21. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.