7 C 336/2021-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 13. 9. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 6 400 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně za každý den čerpání úvěru, celkem tedy poplatku ve výši 1 400 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení. 3. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným jako podnikatelem uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne 11. 12. 2020 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejdéle do 24. 12. 2020. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy, žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Za každý dne čerpání úvěru byl žalovanému účtován poplatek ve výši 100 Kč. Celkový poplatek za poskytnutí úvěru tak činí 1 400 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou zaslanou mu dne 3. 3. 2021. 4. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti: 6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 11. 12. 2020 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni splatit čerpané peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % z nesplaceného zůstatku jistiny (100 Kč) za každý den čerpání úvěru. Splatnost úvěru měla nastat dne 24. 12. 2020. 7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 11. 12. 2020 má soud za prokázané, že dne 11. 12. 2020 žalobkyně na účet žalovaného vyplatila částku 5 000 Kč. 8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 3. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně ve věci této zaslal dne 3. 3. 2021 žalovanému výzvu k úhradě žalované částky 9. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Žalovaný svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostál, když se dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny i poplatku, pročež byl povinen uhradit žalobkyni celkovou částku ve výši 6 400 Kč. Splatnost celého úvěru nastala dne 24. 12. 2020, přesto žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nevyrovnal a zůstal jí dlužen žalovanou částku. 10. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>13. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 15. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala svá žalobní tvrzení. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, žalovaný nikoliv, když zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 5 000 Kč a na poplatku za poskytnutí úvěru 1 400 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do zákonného úroku z prodlení z žalované částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou a která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 17. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 18. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.