7 C 360/2021-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 8. 9. 2021 se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 4 080 Kč s příslušenstvím. V rámci odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná s Dopravním podnikem měst [obec] a [anonymizováno] nad [právnická osoba] (dále jen„ DPLJ“) uzavřela smlouvu o přepravě osob tím, že – v níže uvedené dny – nastoupila do vozidla MHD provozovaného DPLJ, avšak po započetí přepravy se - na výzvu přepravního kontrolora - neprokázala platným jízdním dokladem a vznikla jí tak v každém jednotlivém případě povinnost zaplatit DPLJ vedle jízdného ve výši 20 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná se poté, co byla soudem vyzvána ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřila, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ust. § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaná dne 10. 6. 2020 v 9:34 hodin (linka [číslo]), dne 12. 6. 2020 v 11:02 hodin (linka [číslo]), dne 25. 6. 2020 v 6:26 hodin (linka [číslo]) a dne 13. 7. 2020 v 6:25 hodin (linka [číslo]) cestovala prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným DPLJ a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost zaplatit DPLJ v každém jednotlivém případě jízdné ve výši 20 Kč a přirážku jízdného ve výši 1 000 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné v den sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy). Cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a která nesmí přesáhnout 1 500 Kč (srov. ustanovení § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, respektive ustanovení § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné (4 x 20 Kč) a přirážku jízdného (4 x 1 000 Kč), tedy celkem 4 080 Kč, když žalovaná zůstala zcela nečinná a neuvedla nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala ode dne následujícího po sepsání zápisu o přepravní kontrole, a jeho výše je v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Z tohoto důvodu soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni – vedle dlužné jistiny – zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne požadovaného žalobkyní. Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 489 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.