9 C 279/2021-29 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 660 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě Smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalobkyni finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal touto Smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně nejen jistinu ve výši 4 000 Kč, ale též úrok ve výši 660 Kč, odměnu za administrativní činnost 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 1 200 Kč. Uvedené byl povinen žalovaný zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 148 Kč počínaje 26. 1. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena 30. 11. 2019. Žalovaný však neplatil splátky řádně a včas, uhradil pouze částku odpovídající výši jistiny ve výši 4 000 Kč. Proto právní předchůdce žalobkyně spotřebitelský úvěr zesplatnil a žalovaného vyzval k uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství. Dne 15. 1. 2021 byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 19. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 1 200 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 148 Kč, splatných vždy do 26. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle čl. 1 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 19,07 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil pouze částku 4 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 5 smluvních podmínek právo na uhrazení dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván i dopisem zástupcem žalobkyně. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 5. Soud, i přes poučení žalobkyně, nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně předložila soudu k této skutečnosti pouze kartu zákazníka a dále smlouvu o nájmu bytu uzavřenou mezi [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] (tj. nikoliv mezi žalovaným a další osobou), dále dodatek [číslo] k pracovní smlouvě ze dne 6. 4. 2018 (prodloužení pracovní smlouvy na dobu neurčitou), výplatní pásky za období říjen 2018 – prosinec 2018. Z těchto listin ovšem je zjevné, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána dostatečně (např. výdaje na bydlení, další náklady související s provozem domácnosti apod). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>11. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>16. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy. 18. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankc