9 C 380/2020-81 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou ze dne 17. 12. 2020 doručenou Okresnímu soudu v Mlad Boleslavi (dále jen soud), se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 5 631,24 Kč s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: Účastníci uzavřeli dne 8. 12. 2011 pracovní smlouvu, pracovní poměr s žalovaným byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ke dni 28. 8. 2020. Ve dnech 1. 1. 2020, 11. 2. 2020 a dále od 27. 4. 2020 do 28. 4. 2020 čerpal žalovaný řádnou dovolenou, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši 6 047 Kč. Ve dnech od 13. 7. 2020 do 24. 7. 2020 a od 16. 8. 2020 do 28. 8. 2020, tedy po dobu celkem 13 pracovních dní, žalovaný zameškal práci, přičemž se jednalo o neomluveně zmeškané směny. Dle interního předpisu žalobkyně (organizační norma č. ON. 1. 020 platná od 15. 6. 2012) se žalovanému za každou neomluvenou zmeškanou směnu dovolená krátí o dva dny. Žalovaný proto pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou. Za měsíc leden 2020 činila vyplacená částka 1 452 Kč, únor 2020 ve výši 1 452 Kč, duben 2020 ve výši 3 143 Kč za dva dny dovolené. Žalobkyně byla zároveň povinna zaplatit za žalovaného zdravotní pojištění z minimální mzdy a ž do skončení pracovního poměru. Z výše uvedených důvodů žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni celkovou částku 5 631,24 Kč. Svou povinnost žalovaný ovšem nesplnil, a to i přes opakované výzvy žalobkyně i předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 11. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření doručena náhradním způsobem, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 4. Zejména z níže označených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu, a to na základě zejména níže uvedených listinných důkazů, přičemž důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech: 5. žalobkyně jako zaměstnavatel, a žalovaný jako zaměstnanec, uzavřeli dne 8. 12. 2011 pracovní smlouvu, pracovní poměr s žalovaným byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ke dni 28. 8. 2020 <i>prokázáno listinnými důkazy: pracovní smlouva, okamžité zrušení pracovního poměru;</i> 6. Ve dnech 1. 1. 2020, 11. 2. 2020 a dále od 27. 4. 2020 do 28. 4. 2020 čerpal žalovaný řádnou dovolenou, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši 6 047 Kč <i>prokázáno listinnými důkazy: docházkové listy za měsíce roku 2020 – leden, únor a duben, vyúčtování mzdy;</i> 7. Ve dnech od 13. 7. 2020 do 24. 7. 2020 a od 16. 8. 2020 do 28. 8. 2020, tedy po dobu celkem 13 pracovních dní, žalovaný zameškal práci. Žalobkyně spolu s odborovou organizací rozhodla o tom, že zameškání práce žalovaným v uvedené době bylo neomluveným zameškáním práce, a to i v souladu s organizační normou žalobkyně č. ON. 1. 020 platnou od 15. 6. 2012 <i>prokázáno listinnými důkazy: docházkové listy roku 2020 – červenec a srpen, zápis z jednání o neomluveném zameškání práce;</i> 8. žalobkyně za žalovaného odvedla zdravotní pojištění z minimální mzdy za dobu až do skončení pracovního poměru z minimální mzdy, tedy i za dobu neomluveně zameškaných směn prokázáno listinnými důkazy: vyúčtováním mzdy za měsíce srpen 2020, září 2020 a říjen 2020); 9. Dle čl. 5 .1.1 organizační normy č. ON .1.020 platné od 15. 6. 2012 (dále jen„ organizační norma“) činí délka dovolené zaměstnanců žalobkyně za kalendářní rok 5 týdnů. Dle čl. 5 [číslo] organizační normy se za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) krátí dovolená o 2 dny. O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje vedoucí v dohodě s příslušnou dílenskou organizací odborů prokázáno listinnými důkazy: organizační norma č. ON. 1. 020; 10. žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však tuto částku neuhradil prokázáno listinnými důkazy: mj. výzvou k úhradě dluhu ze dne 10. 11. 2020. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>12. Podle § 4a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „ z. p.“), nesmí být odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.</i> <i>13. Podle § 213 odst. 1 z. p. výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce.</i> <i>14. Podle § 222 odst. 1 věty první z. p. zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.</i> <i>15. Podle § 222 odst. 4 věty první z. p. je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.</i> <i>16. Podle § 223 odst. 2 z. p. krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.</i> <i>17. Podle § 348 odst. 3 z. p. zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací.</i> <i>18. Podle § 331 z. p. vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.</i> 19. Po aplikování citované právní úpravy na zjištěný skutkový stav soud zjistil oprávněnost žalobního návrhu v plném rozsahu. Soud zdůrazňuje zejména tyto rozhodné závěry: 20. mezi účastníky byla platně uzavřena pracovní smlouva, na základě které se žalovaný stal zaměstnancem žalobkyně a vykonával pro ni práci. Pracovní poměr s žalovaným žalobkyně ukončila okamžitým zrušením pracovního poměru ke dni 28. 8. 2020, neboť po dobu 13 pracovních dní žalovaný zameškal neomluveně práci. Ve dnech 1. 1. 2020, 11. 2. 2020 a dále od 27. 4. 2020 do 28. 4. 2020 čerpal žalovaný řádnou dovolenou, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši 6 047 Kč. Dle § 223 odst. 2 z. p. a organizační normy žalobkyně č. ON. 1. 020, žalobkyně krátila žalovanému za každou neomluvenou zmeškanou směnu dovolenou o dva dny, žalovaný proto pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou. Žalobkyně za žalovaného zaplatila zdravotní pojištění z minimální mzdy i za dobu neomluvené nepřítomnosti (5 odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění), tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni též uhradit. Výše bezdůvodného obohacení, tedy částky, o kterou se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a kterou je povinen žalobkyni vrátit, činí minimálně žalobkyní požadovanou částku 5 631,24 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě této částky, ovšem bezvýsledně. 21. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku celkové výši 5 631,24 Kč. <i>22. Podle § 1968 zák č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 24. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku v ani přes výzvu žalobkyně neuhradil, ocitl se ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle žalované částky také úroky z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, stanoveného ve výzvě před podáním žaloby, do zaplacení. O tomto příslušenství soud rozhodnul též výrokem I tohoto rozsudku, dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, přičemž i v této části žalobnímu návrhu vyhověl. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 631,24