9 C 94/2021-292 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou ze dne 30. 3. 2021 doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil neplatnost kupní smlouvy ze dne 31. srpna 2012 (dále jen: Kupní smlouva) uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] České republiky (dále jen: právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným [číslo] v případě převodu pozemku parc. [číslo] (dále je: sporný pozemek), a určil, že vlastníkem sporného pozemku je 1. žalovaný [příjmení] poukázala zejména na následující skutečnosti: žalobkyně má na rozhodnutí soudu naléhavý právní zájem, neboť je vlastníkem melioračního zařízení (dále jen: meliorační zařízení), které se nachází na sporném pozemku. 1. žalovaný je právním nástupcem [anonymizováno] fondu České republiky, který byl vlastníkem sporného pozemku ke dni 31. 8. 2012. Dne 29. 4. 2005 uzavřela žalobkyně (na straně nájemce) a právní předchůdkyně 1. žalovaného na straně pronajímatele, Nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl mimo jiné nájem sporného pozemku (dále jen: Nájemní smlouva). Dne 31. 8. 2012 uzavřel právní předchůdce 1. žalovaného na straně prodávající, a 2. žalovaný na straně převodce, kupní smlouvu, na jejímž základě bylo na 2. žalovaného převedeno vlastnické právo ke spornému Pozemku (dále jen Kupní smlouva). V katastru nemovitostí (dále jen: KN) je 2. žalovaný zapsán jako vlastník sporného pozemku. Kupní smlouva je ovšem absolutně neplatná, čímž byla žalobkyně dotčena na svých subjektivních právech. Na sporném pozemku se totiž nachází síť melioračních zařízení ve vlastnictví žalobkyně, což bylo právnímu předchůdci 1. žalovaného známo. Správní úřady pochybily v případě výstavby 2. žalovaným, neboť tento nesprávně stavební úřady informoval o tom, že je vlastníkem melioračního zařízení. [příjmení] melioračního zařízení je ovšem žalobkyně, což dosvědčuje delimitační protokol žalobkyně ze dne 17. 12. 1992 a 29. 7. 1992, transformační projekt ZD [část obce], také rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 5. 2002, č.j. 4 C 105/2001-143, i rozhodnutí správních soudů. Žalobkyně uzavřela ke spornému pozemku dne 29. 4. 2005 Nájemní smlouvu, nájemní vztah žalobkyně trval od 29. 4. 2005 doposud. Přestože žalobkyně opakovaně žádala o převod sporného pozemku do jejího vlastnictví, nebylo jí vyhověno, a sporný pozemek byl prodán 2. žalované. Při převodu sporného pozemku byla ze strany České republiky porušena povinnost postupovat předepsaným způsobem při správě nemovitostí ve vlastnictví státu, čímž právní předchůdce 1. žalované způsobil neplatnost Kupní smlouvy. Této skutečnosti si musela být 1. žalovaná vědoma. Předmětem prodeje ze strany státu mohl být totiž pouze pozemek do maximální výměry 1 000 m2, který není předmětem neskončeného soudního sporu. Neplatnost kupní smlouvy spočívala i ve způsobu ne/určení kupní ceny ke spornému pozemku, absence výměry pozemku a odkazu na znalecký posudek, který by osvědčil, že se jedná o cenu obvyklou. Ohledně naléhavého právního zájmu žalobkyně uvedla, že každá fyzická či právnická osoba má právo na přezkoumání transparentnosti převodů státního majetku (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 7. 2010 sp. zn. 28 Cdo 2037/2010). Žalobkyně by se mohla následně snažit o získání sporného pozemku´, původního pozemku do svého výlučného vlastnictví. Po koncentraci řízení žalobkyně uvedla, že důvodem podání žaloby je nezbytnost existence vyhovujícího soudního rozhodnutí pro možnost žalobkyně uplatnit vůči státu nárok na náhradu škody, a to z důvodu nesprávného rozhodnutí správních orgánů. V průběhu řízení žalobkyně navrhla změnu žalobního návrhu s tím, že 1. žalovanému, jako původnímu převodci, svědčí i nadále vlastnické právo pouze k určitým částem pozemků, které tvořily původní pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], jenž dříve vznikl podle Geometrického plánu č. [rok] [číslo] (dále jen: původní pozemek). Žalobkyně proto požádala o změnu žalobního návrhu v rozsahu převodu pozemku označeného ke dni podpisu kupní smlouvy jako p. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] vymezeného podle geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] – [anonymizována dvě slova] č. [rok] [číslo], včetně určení, že 1. žalovaný je vlastníkem dílu sporného pozemku, a to v části pozemku [parcelní číslo] – díl H, části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] – díl I, části pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], část dílu [anonymizováno], a části pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] v části dílu J (soud podotýká, že návrhu na změnu žaloby nevyhověl). 2. 1. žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla ji v plném rozsahu zamítnout a 1. žalované přiznat náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nemá na žalobě žádný naléhavý právní zájem. Stávající pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] není pozemkem shodným s pozemkem [parcelní číslo] k. ú. [obec], jenž byl předmětem převodu dle Kupní smlouvy. I přes nepřipuštění navrhované změny žaloby žalobkyně argumentuje, jakoby změna soudem připuštěna byla. Tvrzení žalobkyně rozhodná v této civilní věci jsou nepravdivá, žalobkyně nemá na rozhodnutí soudu žádný naléhavý právní zájem. [příjmení] jiné i žalobkyně připouští zničení melioračních zařízení, respektive zaústěného drenážního systému, který má být dle jejího tvrzení v jejím vlastnictví. Žalobkyně mimo jiné nejednala ve správních řízeních podle svých stávajících tvrzení, její nynější vyjádření jsou účelová, žalobkyně neuvádí úmyslně další rozhodné skutečnosti – například vzdání se práva na odvolání do rozhodnutí o změně stavebního povolení. Žalobkyně by neměla i v případě vyhovění žalobě žádný zákonný nárok na uzavření kupní smlouvy na sporný pozemek, i původní pozemek, její výklad k ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb., který jí má zakládat právo na bezúplatný převod sporného pozemku do jejího vlastnictví, je nesprávným a účelovým. K daným pozemkům nemá žalobkyně uzavřenou nájemní smlouvu, nájemné za tvrzené užívání pozemků nikomu nehradí. Právní postavení žalobkyně by se tak i při vyhovění žalobnímu návrhu nezměnilo, naopak by v případě úspěchu v této věci byla žalobkyně v nejistém postavení, neboť žalobkyně žádný zákonný nárok na převod pozemku nemá. 3. 2. žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout a 2 žalované přiznat náhradu nákladů řízení. 2. žalovaná, shodně jako 1. žalovaná, tvrdila neoprávněnost žaloby v plném rozsahu, a to již i z důvodu uvedených prvou žalovanou. Důvody uváděné žalobkyní pro existenci naléhavého právního zájmu nejsou naplněny, tvrzení žalobkyně ohledně melioračních zařízení jsou nejen nepravdivá, ale i nerozhodná. Žalobkyně netvrdí, že by byla vlastníkem sporného, případně původního pozemku. Meliorační zařízení umístěné pod povrchem pozemku, jehož vlastnictví žalobkyně tvrdí, nemá charakter samostatné věci (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 5. 1994 sp. [značka automobilu] [anonymizováno] [číslo]), je tak součástí tohoto pozemku. Ustanovení § 120 odst. 2 z. č. 89/2021 Sb. občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), podle kterého„ stavba není součástí pozemku“ je nutno interpretovat v návaznosti na odst. 1 tohoto ustanovení (jde o věc nemovitou, nebo o stavbu, která je věcí movitou, a která není funkčně nebo fyzicky spojena s pozemkem, a lze ji od něho oddělit, aniž by došlo k znehodnocení pozemků). Meliorační zařízení umístěná pod povrchem pozemku nejsou proto stavbou ve smyslu § 120 odst. 2. o. z., ale součástí pozemku dle § 120 odst. 1 o. z. Kupní smlouvou nebylo přímo ohroženo konkrétní subjektivní právo žalobkyně, za toto ohrožení nelze považovat žalobkyní tvrzený obecný zájem na transparentnosti převodů státního majetku. I dle žalobkyní citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen: NS ČR) žaloba o určení neplatnosti smlouvy a určení vlastnického práva ke státem převáděnému majetku nemůže být používána jako prostředek kontroly občanů při nakládání se státním majetkem (například rozsudek NS ČR ze dne 23. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4365/2009). Též další žalobkyní uváděné důvody, a to až po koncentraci řízení (zájem na sjednocení vlastnictví stavby a pozemku, snaha získat finanční náhradu za nesprávná úřední rozhodnutí) jsou pouze nesprávnými účelovými tvrzeními. <i>4. Dle § 80 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen: o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 5. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda má žalobkyně na rozhodnutí ve věci naléhavý právní zájem a zjistil, že tuto stěžejní zákonnou podmínku žalobkyně nenaplňuje, respektive ji neprokázala. Soud tento názor opírá nejen o judikaturu zmiňovanou již 2. žalovaným, ale též o odborné právní názory v komentářové literatuře k ustanovení § 80 o. s. ř. (s nimiž se soud zcela ztotožňuje) – například níže částečně citovaný komentář Aspi k tomuto ustanovení publikovaný ke dni 1. 3. 2019, v němž autor čerpá mimo jiné i ze stanoviska Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo], nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95: ….. řízení o určení