11 C 215/2022-59 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 25. 6. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 270 787,98 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní, [právnická osoba], dne 6. 10. 2017 smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr právní předchůdkyni žalobkyně ve 120 měsíčních splátkách po 3 947,93 Kč splatných každého 20. dne v měsíci. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku ve výši 9,9 % ročně a další poplatky dle ceníku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný však sjednané splátky včas a řádně nehradil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dne 13. 2. 2020 úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh již neuhradil ničeho a zůstal žalobkyni dlužen na jistině 269 835,98, na kapitalizovaném úrok z úvěru 17 404,81 Kč, na poplatcích 952 Kč a na úroku z prodlení 627,56 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení jeho dluhu. 2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, která je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a provedeným dokazováním má soud za zjištěný následující skutkový stav: 5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], dne 6. 10. 2017 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 120 měsíčních splátkách po 3 947,93 Kč splatných každého 15. dne v měsíci, přičemž poslední splátka měla být splatná dne 15. 11. 2027. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 9,9 % ročně a poplatku za sjednané pojištění úvěru ve výši 119 Kč. Zbylé poplatky byly dány ceníkem právním předchůdkyně žalobkyně. Z článku XII. a XIII. smlouvy pak soud ověřil oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupit a zesplatnit úvěr v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z občanského průkazu žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně prověřila z příjmů a výdajů žalovaného a jeho lustrací v úvěrových registrech, insolvenčním rejstříku, registru exekucí, databázi neplatných dokladů (prokázáno návrhem smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] ze dne 6. 10. 2017, akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 6. 10. 2017, protokolem o převzetí a užívání k ) ódů I-PIN a T-PIN, protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a kopií občanského průkazu žalovaného). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 6. 10. 2017 částku 300 000 Kč. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, od 20. 7. 2019 byl v neustálém prodlení s úhradou splátek jistiny. Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek dne 13. 2. 2020 úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatění činila dlužná částka 288 820,35 Kč, z toho částka 269 835,98 Kč byla dlužnou jistinou, částka 17 404,81 Kč byla kapitalizovanými úroky, částka 952 Kč byla dlužnými poplatky a částka 627,56 Kč dlužnými úroky z prodlení (prokázáno výpisem spotřebitelského úvěru a prohlášením o okamžité splatnosti s výzvou k uhrazení dluhu ze dne 13. 2. 2020). Svou aktivní legitimaci žalobkyně doložila vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 24. 4. 2020, kterým bylo žalovanému oznámeno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 24. 4. 2020). Předžalobní upomínkou ze dne 25. 5. 2020 žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 25. 5. 2020). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. původní věřitelka, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky. 8. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, přičemž podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 10. Na základě žalobkyní předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 10. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve sjednaných splátkách společně se sjednaným úrokem z úvěru a poplatky, včetně poplatku za pojištění úvěru. Této své povinnosti žalovaný včas a řádně nedostál, když se ocitl v prodlení s úhradou sjednaných splátek, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Po postoupení pohledávky na žalobkyni zůstal žalovaný žalobkyni dlužen na jistině částku 269 835,98 Kč a na poplatcích částku 952 Kč, a to včetně příslušenství – sjednaného úroku z úvěru ve výši 9,9 % ročně z dlužné jistiny, kapitalizovaného ke dni zesplatnění částkou 17 404,81 Kč a od 14. 3. 2020 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění částkou 627,56 Kč a od 14. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny. Soud proto žalobě zcela vyhověl, neboť žalobkyně bezpečně předloženými důkazy prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému úvěr skutečně poskytla, a uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni žalovanou částku 270 787,98 Kč včetně žalovaného příslušenství. Výše žalované částky nebyla v řízení nikterak rozporována. Právo žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného. 11. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady ř