11 C 236/2022-40 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem podaným k soudu dne 6. 4. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 9. 8. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr s limitem 30 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, především porovnáním jejích měsíčních příjmů a výdajů a zjištěním jiných peněžitých závazků. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty i úroky a poplatky, splatnost splátek byla sjednána na 20. den v měsíci. Žalobkyně poskytla žalovanému celkovou částku ve výši 46 990 Kč, žalovaný na úvěr uhradil celkovou částku 19 120 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti plynoucí mu z úvěrové smlouvy neplnil a splátky řádně a včas nehradil, žalobkyně ke dni 30. 12. 2021 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný žalobkyni ničeho. Dluh žalovaného ve výši 30 730 Kč představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč (náklady ve výši 100 Kč za obyčejné psaní a ve výši 130 Kč za doporučené psaní) a smluvní pokutu ve výši 500 Kč (za prodlení s úhradou splátky) a dále úrok ve výši 26,28 % ročně v kapitalizované výši 4 455,96 Kč (tj. úrok, který byl součástí nesplacených splátek a úrok z jistiny kapitalizovaný ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do sepsání žaloby dne 4. 4. 2022) a dále od 5. 4. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. Žalobkyně dále žádala přiznat zákonný úrok z prodlení, a to v kapitalizované výši 801,29 Kč za období od 15. dne po zesplatnění úvěru z jistiny, poplatků a pokut do dne sepsání žaloby a dále od 5. 4. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 8. 2019 úvěrovou smlouvu [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou úvěrového rámce s limitem 30 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky čerpané z úvěrového rámce žalobkyni splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 26,28 % ročně a poplatků. Žalobkyně se smlouvou rovněž zavázala poskytnutou žalovanému účelový úvěr na koupi zboží ve výši 16 990 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit ve splátkách po 1 585 Kč splatných rovněž každého 20. dne v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně – [anonymizováno], z jejichž čl. 7 soud ověřil oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného s úhradou více než dvou splátek nebo s úhradou jedné splátky delším než tři měsíce. Z článku 9.1 úvěrových podmínek a smlouvy samotné pak soud ověřil oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky, maximálně však ve výši dlužné splátky, a oprávnění účtovat žalovanému poplatky za odeslané upomínky (měsíc vymáhání). Ze smlouvy samotné vyplývá, že žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného z výše jeho měsíčního příjmu a výše celkového příjmu domácnosti. Úvěrovou historii žalovaného žalobkyně prověřila v dostupných registrech. Výši příjmu žalovaný žalobkyni doložil náhledem k vyplacení mzdy na účet (úvěrová smlouva [číslo] ze dne 9. 8. 2019 a úvěrové podmínky žalobkyně – [anonymizováno], úvěrová karta žalovaného, úvěrová zpráva žalovaného a náhled k vyplacení mzdy na účet žalovaného). Žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 8. 2019 peněžní prostředky ve výši 16 990 Kč a dne 9. 8. 2021 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které byly čerpány z úvěrového rámce. Předepsané splátky žalovaný včas a řádně nehradil. Žalobkyně proto úvěr ke dni 30. 12. 2021 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celkové částky 33 302,33 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému odesláno dne 31. 12. 2021 Celkem žalovaný uhradil žalobkyni 19 120 Kč. Na celkově čerpané peněžní prostředky ve výši 46 990 Kč byla z úhrad žalovaného započtena částka 16 990 Kč a k zaplacení zůstala částka 30 000 Kč. Na celkově účtované náklady na vymáhání ve výši 330 Kč uhradil žalovaný částku 100 Kč a k zaplacení mu zůstala částka 230 Kč. Na účtované smluvní pokuty ve výši 500 Kč nebylo uhrazeno ničeho. Na úroky z úvěru kapitalizovaných ke dni 4. 4. 2022 ve výši 6 485,96 Kč uhradil žalovaný celkovou částku 2 030 Kč a k zaplacení mu zůstala částka 4 455,96 Kč. Na zákonné úroky kapitalizované ke dni 4. 4. 2022 ve výši 801,29 Kč neuhradil žalovaný ničeho (výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva ke splacení celého úvěru ze dne 30. 12. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 31. 12. 2021). Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 21. 1. 2022 podanou k poštovní přepravě dne 24. 1. 2022 (předžalobní výzva k plnění ze dne 21. 1. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 1. 2022). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky. 8. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“), přičemž podle § 2395 tohoto zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, když mu umožnila čerpat peněžní prostředky, avšak žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 30. 12. 2021 zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč a i smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dále soud žalobě vyhověl i