14 C 27/2022-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 11. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 049,45 Kč s příslušenstvím jako nepovoleného debetního zůstatku ze smlouvy o účtu [číslo] uzavřené dne 16. 1. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným. V žalobě uvedla následující: Na podkladě uvedené smlouvy o účtu byl žalovanému zřízen sporožirový účet a žalovanému vznikla povinnost platit ceny za služby a produkty poskytované právní předchůdkyní žalobkyně v souladu s platným sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovanému vznikl debetní zůstatek a právní předchůdkyně žalobkyně jej vyzvala k jeho vyrovnání, což však žalovaný neučinil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne 1. 11. 2019 převedla svou pohledávku za žalovaným, sestávající z nepovoleného debetního zůstatku, na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Nepovolený debetní zůstatek byl nadále úročen úrokem z prodlení. Žalovaný byl o tomto postupu písemně informován. Žalobkyně získala žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 s účinností ke dni 1. 2. 2021, přičemž žalovanému byla změna na straně věřitele písemně oznámena. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka sestává z jistiny 5 049,45 Kč Vedle toho žalobkyně nárokuje úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni 1. 2. 2021 částkou 776,93 Kč a dále úrok z prodlení z částky 5 049,45 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný je státním občanem Bulharské republiky, avšak má povolen přechodný pobyt v České republice, ve věci se jedná o závazek ze smlouvy o úvěru a o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, když žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 16. 1. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal platit ceny za vedení účtu a za další služby. Bližší podmínky byly upraveny Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], pro soukromou klientelu a [právnická osoba] pro bankovní obchody, které byly podle uvedené smlouvy o úvěru nedílnými součástmi smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému své pohledávky za ním, avšak na účtu nebyl dostatek peněžních prostředků, takže vznikl nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný tento nepovolený záporný zůstatek nevyrovnal, a to ani po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně. Ta s ohledem na tuto skutečnost převedla pohledávku ke dni 1. 11. 2019 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Převedená pohledávka ve výši 5 185,50 Kč sestávala z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 5 049,45 Kč a z úroku z prodlení ve výši 136,05 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 3. 11. 2019 žalovaného k úhradě dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 s účinností ke dni 1. 2. 2021, což žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 19. 2. 2021, odeslaným dle podacího lístku téhož dne. Žalovaný byl k zaplacení vzniklého dluhu naposledy vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 4. 3. 2021, odeslaným dle podacího lístku téhož dne. Žalovaný však ani na tuto výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. 6. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 1985 o. z. ten, kdo vede pro druhou stranu účet, může započíst peněžní prostředky na něm uložené na úhradu vzájemné pohledávky vzniklé na základě smlouvy o účtu. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o účtu podle § 2662 a násl. o. z. V souladu s § 1751 o. z. část obsahu smlouvy byla určena odkazem na obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, které tak tvořily nedílnou součást smlouvy. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo v souladu s § 1985 o. z. ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo započíst si peněžní prostředky na účtu uložené na úhradu vzájemné pohledávky, přičemž v souladu s § 2665 o. z. byla oprávněna provádět převod peněžních prostředků z účtu na úhradu svých pohledávek za žalovaným i tehdy, když na tomto účtu nebylo dostatek peněžních prostředků. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně si na úhradu svých pohledávek za žalovaným převedla z jeho účtu částku 5 049,45 Kč, avšak žalovaný na předmětném účtu neměl dostatek finančních prostředků, tím došlo k nepovolenému debetnímu zůstatku. Žalobkyně tak má nárok na nesplacený záporný zůstatek ve výši 5 049,45 Kč. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do jistiny a zákonných úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. 10. Podmínky pro přiznání snížené náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b AT má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. 11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.