15 C 104/2021-129 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 98 226,92 Kč s tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřel dne 26. 8. 2019 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 15,99 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný předmětný úvěr nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení s jeho splácením, právní předchůdkyně žalobkyně proto předmětný úvěr zesplatnila ke dni 29. 9. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., a to na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020. Společnost I- [právnická osoba] dále postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2020, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, ač byl k zaplacení jeho dluhu vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně po žalovaném požadovala kromě částky ve výši 98 226,92 Kč také zaplacení kapitalizovaného úroku požadovaného od 30. 9. 2020 do 14. 10. 2020 ve výši 10 148,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku požadovaného od 30. 9. 2020 do 14. 10. 2020 ve výši 107,60 Kč, dále úroku ve výši 15,99 % ročně z částky 97 109,79 Kč požadovaného od 15. 10. 2020 do zaplacení a zákonného úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 97 109,79 Kč požadovaného od 15. 10. 2020 do zaplacení. 2. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný není státním občanem České republiky, ve smlouvě uvedl adresu v Polsku. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 3. V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu, srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. 4. 2009 ve věci C [číslo] [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], proti [jméno] [příjmení]). [obec] poskytnutí služby (zřízení a vedení účtu) bylo podle smlouvy v České republice. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění. 4. Žalovaný se ve věci vyjádřil prostřednictvím opatrovníka, který mu byl z důvodu neznámého pobytu ustanoven usnesením ze dne 22. 6. 2022, č.j. 15 C 104/2021-75. Opatrovník žalovaného v podání ze dne 27. 6. 2022 uvedl, že z podané žaloby není zřejmé, jak dospěla žalobkyně k výpočtu žalované částky, dále, že žalobkyně neuvádí, zda a jaké částky a kdy žalovaný zaplatit, ať již právnímu předchůdci žalobkyně nebo přímo žalobkyni. Žalobkyně dále neuvádí, zda před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, jakým způsobem a na základě jakých skutečností dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Opatrovník žalovaného navrhl, aby byla žalobkyně vyzvána k doplnění svých žalobních tvrzení a předložení důkazů. 5. Žalobkyně uvedla, že dlužná částka ve výši 98 226,92 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 97 109,79 Kč a poplatků ve výši 1 117,13 Kč s tím, že kapitalizované úroky jsou v petitu uvedeny samostatně. Žalovaný za celou dobu trvání právního vztahu uhradil na úvěr celkem částku ve výši 10 734,24 Kč, jak vyplývá ze souhrnného výpisu pohybů na účtu. Následně již žalovaný neuhradil ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] od [číslo] a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 16 000 Kč, dále uvedl nezbytné měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si u zaměstnavatele ověřila, že žalovaný pracoval na pozici operátor výroby. Žalovaný neměl žádné negativní záznamy v registrech a neměl žádné závazky, tudíž kapacita splácet úvěr byla dostatečná. 6. K projednání věci soud nařídil jednání. V řízení byly prokázány následující skutečnosti: 7. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce, ze všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] a ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 10. 2018 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] ve smlouvě označená jako„ [příjmení]“ uzavřela s žalovaným dne 26. 8. 2019 smlouvu o rychlé půjčce. Žalovaný v návrhu smlouvy uvedl své občanství, své rodné číslo, datum narození a kontaktní adresu. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v nájmu a je zaměstnán jako manuální pracovník s čistým měsíčním příjmem 16 000 Kč. Dále uvedl, že má měsíční výdaje ve výši 16 000 Kč. Soud dále zjistil, že se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], a že se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v 80 měsíčních splátkách ve výši 2 188 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 15,99 %, přičemž první je splatná dne 20. 9. 2019 a každá další splátka je splatná vždy k 20. dni v měsíci. 8. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu [číslo] v období od 1. 1. 2000 do 1. 12. 2020 má soud za prokázané, že [příjmení] poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, že žalovaný naposledy hradil splátku na úvěr dne 22. 9. 2020, a že žalovaný celkem zaplatil 10 734,24 Kč. 9. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 29. 9. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení se splacením úvěru prohlásila celý čerpaný úvěr včetně úroků za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky k témuž dni. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020, z potvrzení úplaty, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2020 a z podacího archu má soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo] za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na [právnická osoba] a.s., a že to právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému dopisem. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne dokládají postoupení pohledávky na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně věcně legitimována. 11. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 26. 1. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě svého dluhu před podáním žaloby, přičemž k jejímu odeslání na adresu uvedenou ve smlouvě došlo dle podacího archu téhož dne. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 26. 8. 2019 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila celý poskytnutý úvěr za splatný ke dni 29. 9. 2020 a tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. a ta poté pohledávku převedla na žalobkyni. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzván. 13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 14. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i [ulice] republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. 15. Věc byla soudem posuzována podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, přičemž podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání