15 C 335/2022-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 24. 6. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 485 155,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] – stavební spořitelna a.s. uzavřela s žalovaným dne 20. 12. 2019 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě akvizice [právnická osoba] – stavební spořitelna a.s. skupinou [jméno] dne 1. 4. 2020 se žalobkyní stala společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla dne 14. 2. 2020 překlenovací úvěr ve výši 500 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se smlouvou zavázal hradit pravidelnou měsíční splátku ve výši 2 913 Kč a splátku stavebního spoření ve výši 1 041 Kč. Žalovaný ani přes upomínky žalobkyně splátky nesplácel, pročež žalobkyně přípisem ze dne 9. 3. 2022 od smlouvy odstoupila. Odstoupením od smlouvy se dluh žalovaného ve výši 513 501,99 Kč stal splatným v celém rozsahu a žalobkyně je vyzvala k zaplacení do 24. 3. 2022. Žalovaný dluží žalobkyni jistinu ve výši 480 955,74 Kč, poplatky ve výši 14 200 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně podaným návrhem požadovala po žalovaném též zaplacení sjednaného kapitalizovaného úroku ve výši 18 346,25 Kč za období od 22. 8. 2021 do 9. 3. 2022 a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 6. 6. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu hlášeného místa pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 3. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, soud se proto zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Soud dospěl k závěru, že má mezinárodní příslušnost ve věci rozhodnout, neboť poslední známé bydliště žalovaného (které žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru) je v České republice - srov. čl. 17 odst. 1 a čl. 18 písm. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne 17. 11. 2011 ve věci C [číslo] [právnická osoba], proti U. M. [příjmení]. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: 6. Společnost [anonymizováno] – stavební spořitelna a.s. uzavřela dne 20. 12. 2019 s žalovaným jakožto účastníkem stavebního spoření smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr na bydlení za účelem modernizace, rekonstrukce a údržby rodinného domu na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], [územní celek] na žalovaného úvěrový účet č. [bankovní účet], a to překlenovací úvěr do částky 500 000 Kč a úvěr ze stavebního spoření až do výše cílové částky stavebního spoření. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit dluh z poskytnutého úvěru včetně příslušenství a úhrad za žalobkyní poskytované služby a prováděné úkony účtované podle sazebníku úhrad, a to v 181 měsíčních splátkách úroku ve výši 2 913 Kč a povinného spoření ve výši 1 041 Kč. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 6,99 % ročně (prokázáno smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] ze dne 20. 12. 2019). Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro poskytování spotřebitelských překlenovacích úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření fyzickým osobám [anonymizováno] – stavební spořitelnou, a.s., z jejichž článku IX. odst. 2. a 3. ověřil soud oprávnění žalobkyně odstoupit od úvěrové smlouvy v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek a úvěr zesplatnit (prokázáno podmínkami pro poskytování spotřebitelských překlenovacích úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření fyzickým osobám [anonymizováno] – stavební spořitelnou, a.s.). Dne 14. 2. 2020 žalobkyně poskytla žalovanému překlenovací úvěr ve výši 500 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] (prokázáno platebním příkazem ze dne 14. 2. 2020). Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, zcela neuhradil žádnou splátku za měsíce říjen 2021 – únor 2022. Žalobkyně upozornila žalovaného na možnost prohlášení úvěru za splatný a vyzvala jej k úhradě dlužné částky (prokázáno upozorněním na prohlášení úvěru za splatný ze dne 11. 1. 2022 a opakovanou upomínkou ze dne 25. 1. 2022). Žalovaný dlužnou částku ani poté neuhradil, pročež žalobkyně ke dni 9. 3. 2022 od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 10. 3. 2022, úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení zesplatněné částky 513 501,99 Kč do 24. 3. 2022 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 10. 3. 2022, stavem překlenovacího úvěru ke dni odstoupení ze dne 9. 3. 2022, konečným výpisem z účtu stavebního spoření č. [bankovní účet] ze dne 9. 3. 2022). Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván právním zástupcem žalobkyně, a to upomínkou ze dne 6. 6. 2022, odeslanou žalovanému dle poštovního podacího archu téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 6. 6. 2022 včetně poštovního podacího archu). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“, přičemž podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. 10. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a nás. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s hrazením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 480 955,74 Kč, na nezaplacený úrok z úvěru kapitalizovaný ke dni 9. 3. 2022 částkou 18 346,25 Kč a na nezaplacené poplatky ve výši 4 200 Kč, jejichž výše dle názoru soudu odpovídá obvyklé výši nákladů spojených s upomínáním zaplacení dluhu a zesplatněním. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, příslušenství, tj. úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu se smluvním ujednáními a s § 1970 o. z., přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 532,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 407 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 485 155,74 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 130 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 550 Kč ve výši 5 575,50 Kč.