15 C 430/2022-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 8. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč jako nesplacené jistiny úvěru a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 000 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvedla následující: [právnická osoba] dne 27. 10. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaný o úvěr zažádal online na internetových stránkách [webová adresa]. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému prostřednictvím [právnická osoba], a.s., [IČO] provozující na území ČR síť maloobchodních prodejen [příjmení] tabák-tisk a velkoobchod tabákovými výrobky úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit částku 12 000 Kč s příslušenstvím do 26. 11. 2021 Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný projevil svoji vůli smlouvu uzavřít tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč s textem„ podepisuji.“. Žalovaný dlužnu částku ani zčásti neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18. 5. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 18. 5. 2022. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB. Původní věřitel dále úvěruschopnost žalovaného ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Na základě uvedených skutečnosti nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný požádal prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na stránkách [webová adresa] dne 27. 10. 2021 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o úvěr, v žádosti se identifikoval rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou, emailem, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného schválila téhož dne. Personál prodejny [právnická osoba] žalovanému předal smluvenou jistinu ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 26. 11. 2021 (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 27. 10. 2021). Žalovaný nehradil sjednané splátky podle smlouvy, žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by splátky hradil). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 5. 2022 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 5. 2022 a podacím lístkem z téhož dne). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 18. 5. 2022, který byl žalovanému dle podacího lístku odeslán téhož dne (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 18. 5. 2022 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“. 8. Podle § 2395 tohoto zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil a úvěr ve stanovené době nesplatil. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky i co do úroku z prodlení z této částky, uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z částky ve výši 12 000 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalovanému bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit dluh žalobkyni. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.